Ahojky,
Ivko, obdivuji Tě jak to zvládáš, jak píše Anette, klobouk dolů. Doufám, že už bude Šimonek hezky papat a trápit Tě nebude.
Jinak co se kojení týče, tak mě ani ségru mamka nekojila, prý jsme prostě její mlíko odmítaly, tak nám dávala kravské (většinou čestvě podojené). Já mám sice celoroční rýmu, ale prý je to tím, že mám zakrnělou nosní mandlu (nebo co prý) no a ségra je v podstatě stále zdravá.
Dneska jsme se stavili za tchýní, že byla doma sama, tak jsme koupili zákusky,… No ale baba jedna mě tak vytočila. Ptala se jestli už víme kdy a kam dáme psa, až se malej narodí. Prý jestli ho nechceme dát pryč už teď nebo hned po vánocích, že se už dívala na nějaký útulky. Že je to normální, že kdo čeká dítě, tak se zbavuje psa. Je fakt, že to naše „hovádko“ docela hodně líná a pro jídlo udělá cokoli (skáče na stůl atd.). Ale už máme v plánu koupit na vysávání toho robota a psa jsem asi během týdne naučila, že na mě nesmí vůbec skákat (když mě vítá nebo si chce hrát) no a když jím, tak jsem sedí a somruje. Pánečkovi klidně skočí na klín a je schopnej se mu vrhnout do talíře. Ale když vím, že u mě tohle už prostě nedělá a moc práce to nedalo, tak nevidím důvod ho dávat pryč. Když jsme u ségry, tak lezoucí batole si jen očuchal a teď, když už neteř chodí, tak se od ní nechá tahat za uši a nikdy se po ní ani neohnal. Manžel se k těm jejím řečím nevyjadřoval, jen řekl, že je to naše věc, že to si to zařídíme dle svého. Tak jsem zvědavá jak to dopadne. Psa ale z baráku nedáme, maximálně na nějakou nejnutnější přechodnou dobu ke známým, kde to už máme domluvené, to jsme ale tchýni neřekli.
My dnes měli na oběd i večeři kuře na paprice s těstovinama. Já to budu mít i zítra na obídek. Do restauračky půjdeme asi koncem příštího týdne, budeme mít totiž deváté výročí (co jsme spolu, od svatby to jsou 3 roky). Už se těším jak se tam nadlábnu.
