Ahoj holky,
když mě předevčírem potkala kamarádka, jak se chůzí obkročmo ploužím do lékárny, bylo jí hned jasné, co mám za problém a taky mi říkala, že po porodu byla hodně šitá, ale že to šití vůbec necítila, že řešila jen hemoroidy. Tak jak jsem se pořád ptala, jak moc bolí to šití a jak moc to omezuje v pohybu, mám alespoň představu, že horší by to být nemělo 🙁 Ale moc mě to neuklidnilo :S Pro čípky mažu dneska, chci to do porodu co nejvíc zklidnit, než se to zase rozjede 🙁 Ale v noci jsem konečně spala, chodit můžu a celkem i sedím, včera jsem se pustila i do zahrádky, tak se to lepší
Radushko, já bych to tak moc chtěla, ještě ty kluky, ale zatím mě všichni přesvědčují, že mi dvě děti budou bohatě stačit, prý jedno dítě, žádné dítě, kolotoč je až se dvěma.Ale pořád si říkám, že s tím větším věkovým rozdílem by to šlo. Manžela by z dvojčátek kleplo 🙂 , ale možná ho do té doby klepnu sama 🙂 Ještě máme zamražená embrya na dva pokusy, tak si pořád myslím, že by měli dostat šanci. Ale je otázka, jestli se to podaří, zatím jsme měli neuvěřitelné štěstí. Ale na třetí dítě člověk tolik netlačí, jako na první.
Já jsem z malé cíleně vychovávala mamánka, chtěla jsem, aby na mě visela tak, jak já na ní, nikomu jsem jí nepůjčovala a nepůjčuju a malá se vůbec cizích lidí nebojí, je strašně společenská, hned se ke každému hrne, až mě to děsí. Teď je to jedno, jsem pořád s ní, ale doufám, že ji časem ta důvěřivost přejde. Hlídat se nechá bez problémů od kohokoliv, koho jen párkrát viděla. Myslím, že ten ostych vůči cizím lidem je vrozený.Moje mamánkovská výchova se absolutně minula účinkem 😀 Ze začátku jsem jí chodila okukovat i ve spaní, jak moc se mi po ní stýskalo :$ Proto jsem ráda, že jsem otěhotněla znovu a doufám, že se nic nepokazí a budeme mít to druhé, jinak malou tou svou láskou udusím.
