Nazdar vy pracanti!!!! Jak můžete v takovym hnusu fialovym něco dělat?!?!? My sme tááák shnilý… I psy. Celý dny se válí na posteli a chrápou… Když jim otevřu dveře na zahradu, tak se jen tak zhnuseně podívají a mažou zpátky… 😀 Myslim, že buldoček je pes, kterej je člověku nejvíc podobnej… prdí, chrápe, miluje jídlo a neleze do hnusnýho počasí… 😀 a ty ksichty co dělaj… 😀 To byste nevěřili, jak sou teďko šťastný,že sem s nima doma. Hlavně Indík. Von je takovej závisláček malej… pořád opakuju příteli, že na ně musí pak bejt extrémně hodnej, až budu v porodnici, jinak se zblázní… Ještě nikdy beze mě nebyli… Fifinky moje…
Jinak sem si ušila těhu kalhoty! Už mě přestalo bavit pořád čekat, až dorazí peníze, už sem nemohla ven, protože už mi sou jenom elasťáky se šatama a teď v tý zimě to moc příjemný neni… Prostě sem vzala džíny, co sem si koupila minulej rok omylem trochu větší a nenosila je pak kvůli tomu, ustřihla sem horní lem s tim zatracenym knoflíkem a našila na ně fialkovej tunel, co sem si jednou koupila v látkách, že si z toho ušiju šaty. A je to!!! Měla sem fakt vánoce. Jsou jako koupený a zadarmo… <:o) Hned sem vyrazila do Tesca a vzala si k nim růžový tričko playboy, tak sem byla jak zbouchnutá puberťačka… 😀 😀
Rozhodla sem se, že si poukázku do Ikey schovam na Vánoce, protože tentokrát chci červený Vánoce (doteď byly tmavě fialový), takže budu muset všechno nakoupit… To se bude poukázka hodit. Taky se na ně tak těšíte? Já sem letos úplně trhlá… Pořád ještě si myslim, že budou v baráčku a že konečně budem slavit Vánoce jako rodina v nádherně vyzdobenym a osvětlenym domě… Jestli se to povede, tak to bude hrozný zadostiučinění po těch letech shánění a vymejšlení, jak to všechno obejít, aby to šlo…Jsem z toho co mě čeká unavená už teď, už je to opravdu dlouhý, ale jakmile začnem, tak doufam, že to zvládnu…
Jinak s tim osobnim bankrotem… nejhorší je, že člověk všechno zvládá, všechno je v poho… a pak se něco stane, třeba ta hloupá nemoc a jde všechno do háje… toho se taky bojim, může se to stát každej den… pak mi přítel vypráví, že v letadle vůbec nevěděl, že letí křivě, protože byl v mracích a nebylo poznat kde je nahoře a kde dole a muj strach nabírá na obrátkách… pak nám po cestě do krámu dvakrát nedají přednost a málem nás trefí a paranoia je na světě… a v momentě, kdy vám roste bříško, si to uvědomujete čim dál víc… Nějak to teď na mě sedá…je to pro nás změna, nestarat se jenom sami o sebe… Víte o mě, že je pro mě zdraví samozřejmost, nemáme v rodině žádný problémy, ale začínam si uvědomovat, že to zas taková samozřejmost neni…
