Ahoj Motejlko,
když chceš bojovat – je to tvé rozhodnutí. Myslím že jediné co můžeš udělat je nechat ho teď být, nevypisuj, nevnucuj se, věnuj se sama sobě .. Dokud si on sám v sobě neujasní co vlastně chce, nepohne s ním nikdo. Nejsi první ani poslední komu se něco takového stalo, a život jde dál. Podle všeho má ten člověk v sobě zmatek, oženil se, chtěl dítě a má ho a zjistil že to není to pravé tak jde hledat své štěstí dál … Jestli chceš bojovat, tak myslím že nejlepší bude boj stylem – že jsi se nezhroutila, právě naopak .. Musíš teď nabrat všechnu energii co najdeš a postavit se na nohy, udělej se krásnou, dopřej si relax .. Uvidíš sama že přejde čas a vše bude úplně jinak. Možná se i tvé myšlenky změní a nebudeš ho chtít zpět ani za všechny prachy světa.
U mě je situace taková, že s tatínkem fungujeme stále líp a líp. Respektujeme že každý máme svůj život, normálně komunikujeme, radíme se ohledně dětí a věřím že se nebudem nijak podrážet co se výchovy týče. U nás je tohle ta správná cesta jak fungovat 🙂 .. min 100 km vzdálenost 😀 .. Ale taky to chtělo spoustu času, taky jsem si zažila spoustu neuvěřitelné bolesti. Nemysli si. Dnes ale můžu říct – je mi dobře, je mi fajn, mám vedle sebe chlapa kde chemie funguje jako nikdy, s tatínkem nemáme spory, děti prospívají, jsou zdraví a krásní, nic bych nevracela. Věřím že bude líp a líp.
Tohle ti jde druhým uchem ven, je mi to jasný .. ale za čas to pochopíš. Držím pěsti, obklop se lidma a hlavu vzhůru 🙂 !! Všechno bude tak, jak má být …
