Radko, já bych taky samozřejmě nechtěla holky izolovat. Nechodím nikam, kde by byli lidé s postižením. Nevím, kdy je začnu seznamovat s tím, že nejsou všichni lidé stejní. Já sama jsem se s postiženými lidmi (ne teda autismem, to neznám nikoho) setkala poprvé tváří v tvář až ve 14 letech, kdy jsem šla do Jedličkova ústavu na divadelní představení svého spolužáka. Byla jsem „skorodospělá“, ale i tak jsem toho měla plnou hlavu. Dodnes nevím, jak se chovat, když takového člověka potkám. Prvotně absolutně neslušně zírám (prostě přirozená zvědavost, v čem je jiný), pak zase uhýbám pohledem, protože vím, že zírat je nepříjemné :$ Chovat se normálně zvládám až tehdy, když už toho člověka znám a vím, jak funguje. Pak mi zase připadá úplně normální a zapomínám, že nemůžu říct úplně všechno, co mě napadne, nebo že ten člověk nemůže dělat všechno úplně stejně jako já. No, zkrátka, chovám se jako slon v porcelánu :$
