Holky, na pověry jsem nevěřila nikdy a nevěřím na ně dodnes, ale v loňském roce už to bylo na pováženou. Vdávala jsem se v květnu, ať si všichni trhnou, chtěla jsem venkovní obřad a kvetoucí kytky. No, ten den lilo jako z konve a bylo 7 stupňů, hosté byli v zimních kabátech a tři týdny před tím mi umřela maminka (ale nemocná byla dlouho).
Kočárek přišel pět týdnů před porodem, dopoledne mi manžel volal, že kočárek je doma, já jsem zrovna vyklízela mámin byt a hodila jsem si na nohu dřevěnou polici, že to vypadalo, že mám zlomený palec u nohy. Celou cestu do nemocnice jsem plašila, jak s tou sádrou vlezu do těch třmenů na porodním křesle. Nakonec to zlomené nebylo, řekli mi, že sádrou se to stejně na palci u nohy neřeší a že rentgenovat mě nemůžou (to jsem řvala hned v čekárně, že jsem těhotná a že rentgen NE, ten chytrák doktor si myslel, že jsem jen tlustá nebo co, když jsem mu řekla, že jsem ve 33. týdnu, ptal se mě, kde že to těhotenství mám).
Ale nakonec se mi narodila zdravá holčička, noha mě nebolela a máma na to celé koukala z nebe a možná byla ráda, že už jí nic nebolí.
Tak na pověry kašlete.
