Když jsem otěhotněla,byli jsme už s přítelem spolu sedm let. Děťátko bylo plánované a moc chtěné.
Jednou jsme takhle jeli autem a přišla řeč na jména. Kdysi jsem od přítele dostala jako dárek z lásky plyšového medvídka s malým medvídětem a toho jsem jen tak mimoděk pojmenovala Zuzanka. Asi to bylo určující, protože nám to jméno utkvělo a oběma se nám líbilo, tak jsme rychle rozhodli, že holčička bude Zuzanka. Teď zpětně v tom vidím i docela milou symboliku, když ta medvědice byla taky maminka a my si na ní po letech vzpomněli, když jsem se chystala být maminou já. Měli jsme samozřejmě také pár podmínek, jaké by to jméno mělo být, chtěli jsme nějaké klasické české jméno, ale zároveń kdyby naše dítko chtělo cestovat, tak aby se jeho jméno dalo vyslovit i v cizích jazycích, jako je angličtina, němčina nebo francozuština.
Můj přítel se jmenuje Miloš, což musel chudák sám uznat, že bychom našemu případnému chlapečkovi nemohli udělat 🙂 ale od malička mu říkali Míša, a tak volba chlapeckého jména padla na Michala. Domluvit se na obou jménech nám netrvalo ani deset minut 🙂
Nakonec máme krásnou a dychtivou Zuzanku, kterou si užíváme každý den víc a víc 🙂 A Michal?? Snad příště…
