Máňo já nemám ráda když do sebe cpu nějakou chemii(když už to musí být tak paralen) a když mě olí v krku tak se narířím pod dekou nad hrncem vařící vody +francovka a taky si tám priezňicův zábal(mokrý,igelit a šátek)a spím v tom. A zase na zvracení mi vždycky babička dávala a pomohlo mi to tak to dělám sobě i dceři kostku cukru na lžičku,pokapat francovkou a snít. Jó francovka to le lék.
Díky,že si mě tu necháte. Asi si myslíte,že jsem trhlá když věřím na kartářky,ale mě ten rozhovor včera s ní mi pomohl a i cítím se líp když vím,že mimi bude,ale teď není ta správná doba.Je tu někdo kdo věří na nějaký duchovno-nemyslím tím,že chodí do kostela,modlí se k bohu atd,ale takový to,že jednou už jsme tu byli nebo (kruci francouzky neumím)dežaví?
