To jsem ráda, že se vám Vánoce (někomu víc, někomu míň) vydařily. Já jsem ráda, že tady se dárky dávají až 25.12. ráno, protože večer bychom to s Maxíkem nestihli, když chodí spinkat v 19h a většinou už bývá odpoledne ne tak veselý jako ráno. Ráno jsme se do toho pustili až po desáté. Maxík měl docela vytřeštěná očíčka, když jsem rozbalovala jeho dárečky, protože balicí papír byl z celofánu (modrý, červený a zlatý, všechny se stříbrnými hvězdičkami) a ten zvuk asi nebyl jeho oblíbený. Chtěla jsem nás vyfotit u stromečku ještě se zabalenými dárky, tak jsem dala foťák na stativ a vzdycky jsem ho nastavila, běžela ke stromečku, posadila si Maxíka na klín a to všechno do 10 vteřin. Musela jsem to udělat aspoň 15x, protože se Maxík koukal pořád někam jinam a když už se zrovna koukal do foťáku, tak se mu podařilo „v přímém přenosu“ blinkat 🙂
Kačko, jestli se nám povede další mimčo tak do roka, tak odjíždím do naší vzdálené porodnice už při první kontrakci 🙂 Jak byla ta holčička velká?
Já jsem si teď pustila televizi, jestli tam nebude něco zajímavého a akorát jsem chytla pořad, kde lidi vypráví svoje příběhy. Dnešní téma je: Na vánoce jsme se stali sirotky. Samozřejmě jsem to obrečela, protože jsem si vzpomněla na svého tatínka. Zemřel 31.12.1998 a byla jsem to já, kdo se to dozvěděl jako první. Bydlela jsem už jinde a chtěla jsem s taťkou mluvit (zdál se mi totiž sen, že zemřela moje maminka a tak jsem obvolávala všechny příbuzné, jestli jsou v pořádku), tak jsem volala k nim domů (on byl v důchodu, maminka byla v práci), ale nemohla jsem se tam vůbec dovolat. Tak jsem se nakonec sebrala a jela k nim. Doma ale nebyl. Nakonec jsem zkusila zavolat do nemocnice. Na vrátnici mi řekli, že ho přijali a přepojili mě někam jinam. Tam mi sestra nechtěla nic říct a zavolala doktora, který mi řekl, že tatínek zemřel. Takže od té doby je konce roku v naší rodině spíš ve znamení smutku a vzpomínání. Naštěstí to už časem není tak bolestivé, ale když teď koukám na Maxíka, jak na mě směje na dece a kope nožičkami, tak si říkám, jak by z něj měl dědeček radost.
