Jo jo holky, každý dítko je jiný. Dcera mě v břiše jen občas okopávala, spíš se protahovala že mi z ničeho nic břicho změnilo tvar a zase se vrátilo zpět, zato tahle nejmenší je divoch. Každý den mám jinak břicho. Furt se mele. U první sem si pohyby užívala, věděla sem že tam je a u téhle bych ráda kdyby si dala chvilku pokoj. Taky tvar bříška je totálně jinej. Předtím od boku do boku, ted mám špičaté s vyklenutým pupíkem a úplným hrotem u hrudního koše uprostřed. Proto se taky nemůžu ohnout, ještě že je teplo a nenosím šněrovací boty, ale nazouvací sandály nebo pantofle. Nohy si oholim s vypětím sil a klín už holí manžel :$ kupodivu ho to baví, prej si to konečně může dělat podle svého gusta, no a mě je to jedno páč si tam stejně nevidím 😀
S tím co vědět a nevědět k porodu, řekla bych že čím míň budete na netu pátrat tím se vám do porodnice pojede lehčeji 🙂 U dcery jsem chodila na cvičení kde byla pak i příprava k porodu, něco do nás vtloukli ale stejně to člověk když je „v akci“ zapomene. Nejhorší byly ty nastávající matky co měly načtené hory věcí z netu a chtěly po těch lektorkách aby nám říkaly ty nejhorší scénáře porodů kdy děti nebo maminky umřou nebo to má šílené následky. Jasně stát se může cokoliv ale proč myslet na nejhorší když čekáme takové poklady že jo.
