Ahoj Pey,
tak v té době manžel taky hodně pracoval a odjížděl i na dva dny.Syn byl hodně na svůj věk rozumný když malá už spala v postýlce a on šel po ní a já mu vždycky říkala že musí být potichu že už spinká tak on si lehl a byl v klidu koukal na ni a usnul. Pak přišlo období když dcera měla kolem 1 měsíce a špatně usínala že šel první spát syn a dcerku jsem udrncala v houpací lehačce a pak ji přenasla do ložnice:) Jinak když jim bylo 3 a 1rok měli už svůj pokojíček původně tam měl spát jen syn a dcera ještě zůstat s náma v ložnici ale…dcera chtěla jít pořát za bratříčkem tak jsme museli honem koupit novou postel v postýlce už být nechtěla když má brácha velkou postel ona chce taky a ona zatím spala na madračce na zemi něchtěla být s náma plakala a pak se vztekala. Tak spali spolu a bud jsem jim četla a když nestíhala tak pohádky na CD těch jsme měli hodně.
Dcera tak nějak všechno uměla dřív jako by bráchu chtěla dohnat chodila už od 9 měsíců sama bez držení. A časem vypadali pak jak dvojčátka 🙂 nikdy bych to neměnila nejkrásnější období 🙂 🙂 🙂 pá
