To že se vejdu do většiny věcí před těhu neznamená, že břicho nemám 🙂 Včera jsem myla malému prdýlku pod kohoutkem a byl tak roztomilý, že jsem zavolala manžela, ať ho přijde vyfotit. Byla jsem nad umyvadlem ohnutá a tak jsem se snažila zatáhnout břicho. A stejně je na fotkách vidět splasklá pneumatika 😀 Budu to muset oříznout, jestli ty fotky budu chtít někomu ukazovat. Určitě si pamatujete, jak mě asi 14 dní po porodu „potěšil“ manželův známý, když nás potkal s kočárkem a prý „jé, vy čekáte druhý“ (nebo něco v tom smyslu). Začala jsem asi před týdnem trochu cvičit břicho (cítím se dobře a odpočatě), ale zapomínám na to, takže jsem cvičila jen 2x :S Nejradši bych ráno na lačno, ale když vstanu a malý ještě spinká, tak se snažím rychle si udělat snídani, najíst se a umýt, případně si něco přečíst a než se naděju, tak je hodina pryč. A když si na cvičení vzpomenu, tak už jsem po jídle.
Šestinedělí mi končí v pondělí, uteklo to jako voda. Přijde mi, že všechno zvládím celkem v pohodě (Maxík je fakt zlatý a rozhodně mi nazabírá všechen čas). Ale často myslím na to, jak bych to zvládala s druhým, kdyby Maxíkovi bylo třeba 1,5 roku a chtěl snídat a do toho by nové mrně také křičelo hlady :S A o mém hladu ani nemluvě… Mojí máti se ptát nemůžu, protože jsme byli všichni na flašce a to je přece jen rychlejší krmení než půl hodina kojení, navíc třeba každé 2h.
Dneska jsem v noci kojila v 1h a v 4h, skončila jsem v 4.30 a myslela si, jak budu chrnět ještě aspoň 3h do dalšího krmení a malý začal hodně plakat kolem 6.30 a pak jsme slyšela „plof“, jak naplnil plínku (manžel to slyšel až do obýváku 😀 ). Tak mi bylo jasné, že ze spaní už nic nebude, aby to neměl rozpatlané až na krku, tak jsem vzala malého nahoru do koupelny, sundala mu plínku a ještě několik minut jsem se snažila mu cvičit s nožičkama, abych mu pomohla od prdíků. Ale pořád řval, tak jsem mu dala plínku a že ho ukonejším chováním v náručí. To také nepomáhala, tak jsem se rozhodla, že ho zkusím umlčet prsem. Přicucl se okamžitě a vůbec se při kojení nekroutil. Tak mi došlo, že jsem ho s tím cvičením mučila zbytečně, protože neměl prdíky ale HLAD 😛 Po uložení do postýlky ani nepípl a byl hodňoučký i když nespal. Už jsem těmi prdíky nějak posedlá, pořád číhám, jestli mu nezačíná kolika, ale on má jen sem tam trošku bolení a prdíčky mu odcházejí celkem dobře samy.
