Gábi, přečetla jsem si Tvoje poslední povídání. Toby je strašně roztomilý, s tím dudlíkem i srandovní, prostě je to krásné dítě… Můj názor a zkušenost s nočním krmením je takový. Já jsem kojila Tyšiho dlouho co 2 hodiny, protože mě tak vedli v porodnici a ze strachu, že bych něco dělala špatně jsem ho tak nutila pít i doma. Pak mi došlo, že jsem udělala chybu, že jsem to měla nechat na něm a nechat ho i v noci spát. On se pak budil jak švýcarské hodiny po dvou hodinách a dlouho se s tím nedalo nic dělat. Opravdu pil, dlouze a hodně, takže jsem to brala, že to potřebuje. Čekala jsem pak na období, kdy začne jen tak pocumlávat, na to jsem byla připravená, že to pak utnu. Trvalo ale dlouho, než se to takhle změnilo, takže jsem se snažila noční kojení omezovat už dříve, ale pokaždé bez úspěchu. Dokonce jednou jsem to vydrželo skoro měsíc, už si nepamatuju, jak jsem to limitovala, ale Tyši jakoby se šprajcnul a do doby, než jsem mu dala napít, řval… Až když začal jen tak pocumlávat, tak jsem to zkrouhla a ono to pak zabralo. Bylo to v jeho 8 měsících… Myslím, že tabulky jsou úplná pitomost, každé dítě je individuál, jak ve váze, tak v kojení. Věřím tomu, že každé miminko ví přirozeně, co potřebuje a řekne si o to. Julinka když si řekne, dám ji napít, jen v ten večer někdy vidím, že chce pít jen, aby měla nějaký stimul na to bolavé bříško, tak jí to odepřu, než vidím, že už to břicho povolilo… Věř si, věř i malému, oba jste skvělí a víte nejlíp, jak to má být. 🙂
