Vzpomínám si na začátky mého kojení. Nebyl žádný problém, mlíčko bylo, malý přibýval jako kdybych měla v prsou salko-mléko:o)) Ale bolely bradavky ze začátku, asi 3měsíce, obzvláště ta jedna. Na začátku každého kojení jsem si ulevovala pištěním, pak to po půlminutě přešlo a já si říkala, že budu ráda, když vydržím kojit 6měsíců. Kolem půl roku si to všechno tak nějak „sedlo“ a mě kojení začalo bavit. Bylo to nejen pohodlné, ale neuvěřitelné propojení mezi matkou a jejím mládětem. Kojila jsem rok a půl a přestala jen proto, že se syn sám odstavil. Ještě dlouho po odstavení se mi po kojení stýskalo, ale zase na druhou stranu se mi postupem času dala prsa dohromady, zmenšila se a zkrásněla. Nemůžu vůbec říct, že by tak dlouhým kojením utrpěla. Teď už je mám zase ohromná a pevně věřím, že si kojení budu užívat i s dcerkou, kterou čekám za dva měsíce.
