Bondi, taky si nemyslím, že byste dělali cokoliv špatně – prostě každé dítě je jiné a jednou se vše určitě naučí 😉 Ráďa chodí na nočník snad už půl roku, ale na spaní musím dávat plínu a vždycky je počůraná. Teď nám dokonce začal stávkovat a nechce vůbec kadit – jediná šance je po ránu nebo po poledni zase do plíny a když to nevyjde, tak kňourá, drží to, občas mu něco ujede, tak chce furt umývat zadek do té doby, kdy to nevydrží a někde to pustí – do gatí, na zem, kdekoliv – celkem psycho :-/ Ale doufám, že je to jen nějaká součást vzdoru, kterou je třeba překonat…
Máňo, čím dál víc na Tebe myslím, že to bez těch babiček musí být šílené – já když teď byla párkrát s Ráďou na vlastní pěst někde, kde jsem ho měla třeba 4dny po sobě 24h denně na starost jen já, no potřebovala jsem pak málem léčení 😀 Táta nám taky chodí pozdě z práce, ale pocit, že je tam na Ráďu na chvíli někdo další a aspoň ho nachystá na spaní dost pomůže. No a babičky k nezaplacení, musím teď dopsat dizertačku, takže aktuálně žhavím dráty a domlouvám co nejvíce hlídání… No snad to dodělám a na podzim obhájím, příští rok bych už asi fakt neměla šanci… Jinak mám za sebou velký UTZ a vypadá vše v pořádku 🙂
Leni, já jen zírám, jak je malá šikovná a všestranná, no ale to vlastně už od začátku 😉 A úplně mě potěšilo, že ji berete na stěnu, já si říkala, jestli jsem úplně praštěná, ale měla jsem taky chuť dát Ráďu na lano, aby si to na nějakým rajbasu vyzkoušel, protože na malým boulderu na hřišti se mu moc líbilo… Ale moc nevím, jaký úvazek pro takové prtě a asi bych se vůbec měla stěnám vyhýbat (ještě minulý týdne jsem lezla, ale už bych asi fakt neměla…).
Míšo, mně se hrozně líbí, jak máš pro Seba všechno promyšlené – dárky, pokojík, to je vždycky super inspirace 😉 Já jsem ráda, že jsme se rozhodli Ráďovi jen natřít starý nábytek (univerzal) po předchozích majitelích bytu, všichni nám to chválí, skoro nic to nestálo a zatím je to funkční, teď jen řeším postel. Ráďa spí s náma v ložnici, v pokojíku je velká postel, kterou používáme pro návštěvy – ale už bych tam Ráďu pomalu potřebovala přesunout… A pořád se nemůžu odhodlat. Hlavně v dětské postýlce má pořád šprušle nejvýš, takže z toho stále neumí nebo nezkouší vylézt a bojím, že když bude mít obyč postel, že bude pořád nakvartýrovanej u nás, chjo.
No mějte se, holky, kdo jste ještě neslavili, pěkně oslavte, Maxíkovi a Vojtíkovi opožděně vše nej! (Vlastně už asi i Sebovi, že? 🙂 )
