Zdravím všechny kojící i nekojící maminky! Já začala kojit 15 minut po porodu a musím přiznat, že to bylo skutečně ohromující, jak se to maličké řvoucí plazítko silně a okamžitě přisálo a uklidnilo. Moje dcera se zklidnila prakticky ihned, když mi ji porodní asistentka přiložila na tělo a když se přisála, vypadala jako nejšťastnější novorozeně pod sluncem. Ze začátku byli trochu problémy neproblémy. Taková klasika.. měla jsem neuvěřitelně přecitlivělá prsa, na začátku každého kojení jsem plakala bolestí, ale kojit jsem chtěla tak, že ta touha byla snad hmatatelná a to především proto, protože vím, co všechno obsahuje MM a protože malé se u prsu tak strašně líbilo… Za osm dní bude mít moje dcera rok a kojím ji stále. Už sama chodí a kojení je pro ni prioritní způsob stravování. Nedělá jí problém sníst téměř cokoli, co jí dám na talířek, ale po každém jídle se ke mně stejně přitulí a chce si alespoň cucnout. Nosím doma takové trička s velikým výstřihem a když malá chce, tak se mi vyšplhá na klín, jednou rukou tričko odhrne a druhou si „podá“ prs. Chtěla jsem už kolem toho roku odstavovat, ale zkoušela jsem ji nedat celý den prs a malá byla k večeru vyloženě viditělně smutná a nesvá. Po přiložení se celá uvolnila, usmála, přitulila se, objala mě a spodní rukou začala hladit po zádech. Nám dvou asi nezbývá než kojit a kojit, dokud bude malá chtít. Snad jí to nebude držet až do puberty. 😀
A můj názor na nekojící maminky.. myslela jsem v porodnici, že dám jedné mamince přes „ústa“. Měla nádherné maličkatého syna (měl 2,65kg, pamatuju si to přesně, měl přesně o kilo míň, jako moje dcerka) a maminka ho nechtěla přiložit ani na sále. Prý si kvůli nějakému pitomému mléku, které může koupit v obchodě, nebude ničit prsa. Toho malého mi bylo k slzám líto. Pořád mi ten jeho pláč připadal strašně něšťastný. Až jsem měla sto chutí ho nakojit sama. Když někdo nemůže kojit, tak je to samozřejmě pochopitelné. Nemusí se to nijak omlouvat. Je spousta důvodů, proč to prostě nejde nebo nemůže jít, ale když slyším o podobných případech, jako byla ta paní od nás z porodnice, tak se mi protáčí panenky. Nuže, maminy, přeju hodně sil a pevných nervů, abysme byly silné, pro ty naše ať kojené či nekojené sluníčka. 🙂
