Ahoj Zuzko,
tak to je dobré, že máš zdatného taťku, který nákupy pořeší 🙂 Já jsem u toho koše s nepromokavým oblečením narazila i na pár dědečků a babiček, na uchu měli telefon a konzultovali zřejmě s dcerami/snachami správné velikosti, bylo to docela vtipné. Je škoda, že toho do každého obchodu dovezou jen pár kousků a pak je to strašně rychle pryč. Na druhou stranu chápu, že pokud se jedná o zboží, které je vlastně pro poměrně úzkou skupinu zákazníků, tak toho nechtějí mít moc a pak to zase svážet do nějakého skladu (třeba sezónní věci, např. pomůcky ke grilování, rybářské náčiní, něco pro motoristy… tam věřím, že je cílová skupina značně menší než maminky s dětmi). Ale to dětské oblečení, to jim tam snad nikdy nezůstane, tam si myslím, že by klidně mohli být odvážnější a brát toho na každou prodejnu víc.
A s těmi poporodními kily (či spíše centimetry přes břicho, kdyby mi zbylo pár kilo navíc, tak bych se ani nezlobila, přece jenom mít při 177 cm pod 60 kg asi nepůsobí úplně zdravě) tak nějak už počítám, že to dá víc práce. U mě půjde spíš o to povolené břicho, než co ukáže hodnota na váze. Uvidíme, jak to půjde, asi nějaké zpevňovací cvičení bude nutností. Třeba si nakonec k nějaké sportovní pravidelné činnosti najdu i vztah, pokud to pro mě bude znamenat chvilku oddychu od péče o domácnost a kluky, třeba si tu hodinku cvičení týdně i oblíbím 🙂
Díky za veselou historku z Lidlu a měj se s dětmi krásně 🙂
Jarka
