Ahoj Markéto,
naprosto nechápu radu sestry v nemocnici?! Můj Matýsek by kojení po 3 hodinách nikdy nevydržel. Do miminka jsme kojili s max. 2 hodinovým odstupem a hlavně tak dlouho jak si sám přál. Připadá mi naprosto nesmyslné kojit „podle hodinek“. Kdo z dospělých jí v přesně stanovené časy? Přece každý jí kdy má hlad. Někdy je to za hodinu někdy za pět. Ale když má dítě hlad (nebo v tomhle teple žízeň!!!) tak mu prostě dám a hotovo.
To samé platí pro odkládání dítěte. Lukášek byl do teď zvyklí slyšet tvůj, hlas, dech, srdce a pořád tě kolem sebe cítit. A najednou je odložen a sám. Vždy jsem se snažila vžít do pocitu naprostého osamění a zoufalství toho malého drobečka. Nikdy jsem Matýska vyřvávat nenechala. Zdá se mi to kruté.
Na tohle téma ti doporučuji přečíst knihy Kontaktní rodičovství (William Sears) a Koncept kontinua (Jean Liedloffová) obě knížky velmi hezky vysvětlují, proč vlastně dítě pláče a co s ním dělat. My to vyřešili pořízením šátku (což v důsledku hodně pomohlo i na prdíky). Hodně jsem v něm syna nosila a musím, říct, že vůbec nebyl v tomhle smyslu rozmazlený. Naopak si myslím, že dítě vychované tímto stylem je v budoucnu sebevědomější a nebojácnější, právě v důsledku toho, že ví že mu matka nikam nemizí. Matýsek v roce neměl problém s tím aby ho kdokoliv pochoval, cizích lidí se nijak nebojí, na hřišti nebo v herně mě nijak nepostrádá a dokáže si v klidu sám hrát. To samé doma. Zaleží na tobě jakou se chceš dát cestou, ale podle mě je tohle separování takhle malých dětí nepřirozené
Měj se krásně a užívej si radosti mateřství
Anička
