Ahoj Gabi,

Ahoj Gabi,

no je to škoda, že sestra nemůže za tebou přiletět kvůli podle mého názoru dost předpotopnímu názoru gynekoložky. Neřeknu kdyby jela někam na severní pól, ale do Belgie za sestrou, která tam žije… tak snad kdyby náhodou, tak by ses o ni přece postarala, víš, kam zajít, kde jsou lekaři, kde pohotovost… no je to škoda.

Adri a dopravní prostředky. No zatím nic moc, měla takové plastové autíčko, na kterém drandila v létě, ale to už je jí malé. Takže jsme se rozhodli, že k narozeninám od babičky a dědy (mých rodičů) dostane právě to první kolo bez pedálů. Tak jsem na to zvědavá. Od nás dostane Adri dvě velké sady LegoDuplo, protože dostala jednu malinkou k Vánocům, koupila jsem ji na poslední chvíli a je to teď nejoblíbenější hračka. Pořád dokola stavíme a stavíme. A mě to teda taky celkem baví, aspoň je to trošku kreativní, rozvíjí to fantazii a ne takové ty hračky co se zmáčknou, vydá to zvuk a hotovo, s tím, já si teda hrát neumím a pak nevím, co s tou naší malou dračicí doma dělat. U Lega vydrží dlouho. Oslava bude malinká, ale bude:) Babička upeče dort, babi je na dorty expert, to já bych zvládla tak maximálně bábovku 😀 Vařím moc ráda, ae pečení mi vůbec nejde. Takže peče babi a já jsem za to moc ráda. Adri má sice narozeniny 20.3., což je čtvrtek, ale oslavu necháme až na sobotu, abychom to měli v klidu a ne až večer, až se tatínek vrátí z práce. To bychom pak Adi jen těžko uspali.

A teď k tomu spaní. Ťuk ťuk ťuk, stal se zázrak asi. Teda trošku jsme tomu pomohli. Po pár dnech zlepšení se to zase zhoršovalo a tak pořád dokola a do toho se mojí noční můrou začalo stávat i samotné večerní uspávání. Adri nikdy neusla jinak, než se mnou. Před porodem jsme natrénovali, že vzala na milost tatínka a babičku, ale jen někdy, jindy si mě vykřičela. A já, v rámci zachování večerního klidu, jsem šla a vždy ji uspala. A teď, už i se mnou dělala scény. Tu chtěla od tatínka písničku, tu zase ještě támhletoho a tamtoho plyšáka apod. Vracela jsem se do obýváku třeba i po hodině, totálně vyšťavená, neschopná čehokoliv. A tak jsem začala hledat různé rady na netu. A znovu jsem narazila na Estivillovu metodu. Píšu znovu, protože jsem o ní už jednou četla, když bylo Adi asi půl roku. A tenkrát jsem řekla, že to nikdy nemůžu svému dítěti udělat. No, nikdy neříkej nikdy. Tatínkovi se už tenkrát metoda líbila, já jsem řekla, že to prostě nezvládnu. A plynul čas a Adri usínala stále jen se mnou. Pak jsem o této metodě četla v blogu Veroniky, maminky mimi live Anitky. Stavěla se rezolutně proti ní. A já jsem s ní jen souhlasila, tohle nikdy. No, jenže nic použitelného jsem nenašla a tak jsme se s manželem dohodli, že přece není nic špatného na tom, když se zajdeme s někým poradit. Našla jsem tady v blízkosti psycholožku, která se specializuje na malé děti. Krom psychologie má i spoustu aleternativnách kurzů a tak jsem si řekla, proč ne. Objednala jsem nás k ní, mailem stručně popsala náš problém, aby se mohla alespoň trošku připravit a šli jsme. Paní byla moc milá, sama maminka,takže věděla přesně, o čem mluvím. Po přivítání si nás vyslechla, co nás trápí. A okamžitě pochopila, že noční vstávání je jen půlka problému a že celé to tkví ve večerním usínání. Pokud neumí Adri usnout sama večer, jak to má umět v noci? A tak začala hledat řešení, jak Adri naučit samotnou usnout. Teda, ona už ho na nás měla připravené. Dala nám stručný výtah z jedné knihy, kterou nám začala vysvětlovat. Po pár slovech jsem pochopila, že se jedná právě o tu mnou rezolutně odmítnutou metodu. Já přece nenechám své dítě vyřvat?!? Ale paní psycholožka mne po chvíli přesvědčila, že se toho nemám bát a že to je správné řešení. Vysvětlila mi, že když já budu v pohodě, Adrianka bude taky klidná, čímž se zlepší i její noční spánek. Moje nervozita (která byla po hodinovém uspávání opravdu na maximu), ji na klidu v noci nepřidá. A pokud se jí normálně věnuju v čase bdění a hraní, ona moc dobře chápe, že ji milejeme a rozhodně to na ní nezanechá žádné následky.  A tak jsem napůl uvěřila. Napůl, protože jsem sice vzala to, že jí to tedy snad nijak neublíží, ale nevěřila jsem tomu, že nám to půjde. Přeci jen, mluví se tam o miminku, které samo neumí vylézt z postele. Adri si sama sleze a nic jí tam neudrží, když nechce. Ale zkusili jsme to. První pokus proběhl v pátek, abychom na tu případnou únavu byli v sobotu dva. Adriance jsem večer při koupání dle pokynů vše vysvětlila, ona mi to odkývala, že jo. No, nestalo se. Jakmile jsem se zvedla, že jdu. začala křičet. Byla jsem neúprsosná, šla jsem. V minutě byla v obýváku. Takhle třikrát dokola. Pak mě vystřídal tatínek. Řev neskutečný, dokonce před ním utíkala, ale ne z legrace, vypadala, jako byse ho snad bála. Neustoupili jsme. Adri ječela jakobychom ji snad mučili. Já jsem byla na sesypání, chtělo se mi brečet, ale vydržela jsem. Pak jsem metodu lehce porušila. Mluví se tam o tom, že se dítě nemá nijak uklidňovat, jen zpět položit do postýlky a jít. Já jsem s Adri chvilinku zůstala a vysvětlila jí znovu, o co nám jde. A bylo ticho, odcházela jsem a pořád ticho. A ano, Adrianka sama usnula. První vítězství! Manžel chtěl slavit, já nikoliv, očekávala jsem krušnou noc. Tohle rozhodně nebylo poklidné usínání. Ale, světe div se, Adrianka spala celou noc bez jediného probuzení. Dalši den, v sobotu, jsme to zkusili i po obědě. To bylo náročnější, tolik lákadel, se kterými by si ráda hrála a najednou musí do postele. Utíkala z ní, ale nekřičela, jen nechápalaproč by měla jít zrovna teď spát. Nakonec usnula. a večer, pohádka, písnička, dobrou noc a …. nevylezla z postýlky ani jednou a krásně usla! Už to tak máme čtyři dny, po obědě to párkrát zkusí, ale nakonec poslechne, večer maximálně dvakrát, třikrát a je klid. A hlavně, už bez křiku, jen nás prostě zkouší. Je to paráda, tak snad jí to vydrží 🙂

Omlouvám se, jak jsem se rozepsala, ale tohle nešlo moc zkrátit 🙂

Jak jste na tom se spaním vy? Stále se daří?

Měj se moc hezky a brzy zase na napsanou, Zu