Ahoj Gabi,

Ahoj Gabi,

moc gratuluji k Maxinkovi! Moc pekne a pritom, alespon na Cesko, originalni jmeno! No to je teda vazne chlapak! Jsem zvedava na tve povidani o porodu, snad ti nedal moc zabrat. Jsem rada, ze ti vysel ten jednodenni pobyt v porodnici.

Uplne chapu, ze mas pocit, ze nic nestihas. A nepotesim te, ja mam ten pocit porad, i sedm mesicu po porodu 😀

My se mame tak tak vselijak 😉 Ted nas pekne potrapily nemoci, ale doufam, ze uz jsme si to vsechno vybrali a bude dobre. Nejdriv dostala Adrianka kasel, rymu, teploty, za par dni to samozrejme chytil Martinek. Kdyz uz to vypadalo, ze jsou z toho oba venku, o vikendu jsem je poslala s tatinkem ven a vratili se trosku prochladli. Adrianka to ustala, ale Martinek mel do rana horecku. Navic mu nic k te horecce nebylo, kasel ani ryma, nic. A samozrejme vikend, ze :-/ Nakonec jsme to prestali do pondelka srazenim teploty a hned rano vyrazili k doktorce. Ta mu vzala CRP a konstatovala, ze to je na antibiotika, sice pry nic hrozneho, ale vzhledem k jeho veku, abychom pozdeji nemuseli do nemocnice, doporucuje je nasadit hned. Souhlasila jsem. Nase prvni antibiotika. Ani Adrianka je jeste zatim nemela (tuk tuk). A za dva dny bylo dobre, zabralo to a ja se konecne zacala tesit, jak se zase vydame ven, na prochazky, na plavani atd. Pres tyden jsme si to opravdu uzivali, oslavili jsme Adrianciny narozeniny, venku krasne jarni pocasi, tak hned vyzkousela kolo, no zatim ji to moc nejde, ale to snad prijde. Protoze jsme tady meli babicku, moji mamku, tak jsme vyrazili i s Martinem na vecerni „oslavu“ sami a dali jsme si po dlouhe dobe veceri v restauraci jen sami dva. Moc jsme si to uzili. Takze aby nas to moc nerozmlsalo, kdyz jsme dorazili domu, babi pochodovala po byte s jecicim Martinkem. Vrestel jako kdyz ho na noze berou. Nakonec se mi ho podarilo uklidnit a uspat. A v noci prisel sok. Neco, netusim co, me vzbudilo. Kouknu na Martinka a ten lezel na zadech, plnou pusu zvratku a dusil se. A u toho spal! Tohle bych teda u sedmimesicniho mimca, ktere se v pohode otaci a uz se zacal i plazit, necekala! Jeho to proste nevzbudilo. Hned jsem ho chytila a otocila. Vsechno slo z nej ven a za chvilku zase. A u toho mi normalne usinal na ruce! Nechapala jsem to. Tak jsem mu dala napit, aby nebyl uplne odvodneny a se strachem ho polozila do postylky, at si odpocine. Po hodine jsem se uklidnila, ze mame prece monitor dechu a usla taky. Krasne spinkal az do rana, teplota zadna, usmival se, vse v pohode. Ranni mlicko taky vypil v klidu. Dopoledni svacinku-ovoce nechtel, tak jsem si rikala, ze mu asi neni nejlip a dala mu opet mlicko. Vypil a usnul. To me docela prekvapil, protoze spal neobvykle dlouho, pres dve hodiny. A hned po probuzeni opet vsechno vyzvracel. Kdyz jsem ho prevlekala, uvedomila jsem si, ze ma od te noci suchou plenku a ja jsem mu ji nemenila. Ani Martin, ani mamka pry taky ne, takze jsem zavelela na pohotovost. Neni prece mozne, aby takhle male skoro 12 hodin necuralo. Na pohotovosti, my mame nejbliz MOtol, samozrejme deti jako smeti. Ale svete div se, jen jsem rekla na recepci, co mu je a brali nas prednostne! Pani doktorka byla uzasna, zadna hruza, jak se o pohotovostech vyklada. Trpeliva, usmevava, maly zazrak 🙂 No a Martinek se na ni usmival jak mesicek, jako by mu nic nebylo. Asi mi trosku neverila, protoze rekla, ze dehydratovane nevypada, nalepila mu do plenky sacek na zadrzeni moci a ze mu mam dat po troskach napit mlicka a pockame, az se vycura. Zrejme si myslela, ze jsem spasena matka, ktere dite dvakrat ublinkne a uz jede na pohotovost. Po trech hodinach uz zacala byt nervozni i doktorka, po ctyrech se mu podarilo vyrobit asi 5ml. Na vysetreni moci to stacilo, ta byla v poradku, takze nas pustila domu s tim, ze ted uz bude urcite dobre. Vecer Martinek vyrobil jeste asi dvakrat tolik a v noci zase vsechno vyzvracel. Rano jsme vyrazili k nasi doktorce, ktera se zdesila, jak je mozne, ze nas nenechali na kapacce, ze by ho to zavodnilo. Okamzite zakazala mleko, doporucila ledovy rehydratacni roztok a slaby studeny caj a mela jsem ji jeste odpoledne volat, jak to vypada. Kdyz jsem ji ve dve hodiny volala, ze porad necural a uz vypil 200ml toho roztoku, tak uz neznela moc klidne a dala nam posledni dve hodiny. Nastesti hned po telefonatu se Martinek konecne vycural poradne a pak uz to slo, sice po troskach, ale uz konecne cural jako normalni miminko, tedy casto. Meli jsme to za sebou, uff. A rano samozrejme, to se dalo cekat, zacala zvracet Adrianka. S tou uz to bylo preci jen jednodussi, do te tu vodu dostanu lip. No a aby toho nebylo malo, behem dopoledne jsme lehli i ja s Martinem. No, zahul docela. Nastesti dorazil na pomoc dedecek, bez nej nevim nevim. Za dva dny jsme byli v pohode i my a ja doufam, ze uz to marodeni mame vazne na delsi dobu za sebou.

Tak, to jsem se ale rozepsala… Nejak to neslo zkratit 😉 Tesim se na tve psani a pusinku malemu Maxikovi :-* Hlavne, at jste vsichni zdravi!

Papa, Zu