Ahoj Gabi,
když jsem si přečetla tvůj článek, jako bych četla o Adriance. A pak že holčičky jsou hodnější. Nejsou, nebo aspoň ta naše ne. Jen já, bohužel, ač jsem si vždycky plánovala, že děti nikdy nehodím, občas mi ta ruka ujede a dostane plácnuto přes ruku nebo na zadek. Jinak trestáme všelijak, třeba vypnutím pohádky, pokud ji má zrovna puštěnou, zabavením hračky, když ji zahodí apod., zkrátka co mě napadne, že by ji v tu chvíli mohlo vytrestat. Hlavně se snažím výhružku dodržet. Vždy nejdřív varování a když neposlechne, tak trest přijde. A pak většinou následuje srdceryvný křik a pláč. Jak jsou si ty děti všechny podobné 🙂
Jinak k tomu porodu ještě, mě ten plyn teda nechali dýchat i mezi kontrakcemi, asi záleží na zvyklostech té které porodnice. Ale pokud máš tak doboru zkušenost s epidurálem, tak bych do něj šla určitě znovu.
Jak jsi psala, že sis pročítala své staré přříspěvky tady na babywebu, tak jsem ze zvědavosti taky pár přečetla a úplně jsem se divila, co všechno jsme už společně řešily, když byly dětičky úplně malinké. Jak to letí a člověk zapomíná…. Třeba jak jsi psala, že ti dětská sestra řekla, že by 6ti kilové dvouměsíční mimčo mělo vydržet spát 6-7 hodin. K tomu se sotva dopracováváme teď s Martínkem 😀 a to mu už bylo půl roku a má 8,5kg. Adri už touto dobou byla v noci bez mlíčka a u Martínka to vůbec nepřichází v úvahu. A teda taky jak jsi „nebelgická máma“, když chováš, utěšuješ, uspáváš. No, jak jsem si plánovala, že Martínka tak jak Adrianku „nerozmazlím“ a máme to úplně stejné v bledě modrém 😀 nosím, konejším, uspávám… njn, když já to jinak neumím.
Už se moc těším, až napíšeš, že už je vás o jednoho víc, i když máš samozřejmě ještě čas. Tak se opatruj a brzy zase na napsanou, Zu
