O děti se po rozvodu střídáme. Je to v pořádku?

Tradiční způsob, kdy dítě zůstává u matky a otec dochází na předem dohodnuté návštěvy, již mnohým otcům nevyhovuje. Střídavá péče se může zdát jako vhodná. Dítě má ve stejné míře zajištěn kontakt s oběma rodiči a ti se na výchově svého potomka ve stejné míře podílejí. Dokonce současná reforma školství uvažuje i o tom, že by dětem ve střídavé péči rodičů umožnila docházet do dvou škol a měnit je při změně domova.

Je to v pořádku? Co si myslíte o návrhu, který v úterý, 18.1. tohoto roku, bude projednávat Poslanecká sněmovna a podle něhož děti, jejichž rodiče se při rozvodu nedohodnou na způsobu péče o ně, budou svěřeny do střídavé péče obou? Ideální řešení?
Mnoho rodičů je velmi pracovně vytížených a tak jim takováto forma vyhovuje, mohou plánovat čas, který budou více věnovat práci a který budou trávit s dítětem. Toto řešení se může zdát naprosto ideálním. Nicméně situace se mění ve chvíli, kdy je dětí více a každé má jiné zájmy a koníčky, jindy soustředění a tréninky. A ještě více se situace komplikuje, jestliže partneři zakládají nové rodiny, ve kterých jsou další děti.

Dva domovy

Je možné se ptát, zda dítě může, zda je schopno, mít dva domovy a jakou stopu to v něm zanechá při zakládání vlastního domova. To, že by dítě mělo vlastní domov, ve kterém by se střídali jeho rodiče, je pro mnoho lidí naprosto nepochopitelné. Rodiče přeci nemohou měnit bydlení. Pro dítě je to však stejné. Střídavá péče. Tedy střídavá péče, která opravdu zajišťuje stejná práva rodičům, nemusí být již tak ohleduplná a jak se dnes moderně používá „friendly“ k dítěti samotnému. Prvoplánově se zdá, že dítě má nárok na stejný kontakt s oběma rodiči, nicméně při hlubším pohledu je nám jasné, že ani v nerozvedených rodinách, kde rodiče žijí společně, se na péči nepodílejí naprosto stejně.

Rozdělení rolí

V mnoha rodinách přece jen otec přichází domů později a maminky zajišťují péči o jídlo, úkoly, oblečení, zejména u nejmenších dětí. Ale také to může být obráceně, matka je v práci více a péči zajišťuje otec (v takové situaci je spíše namístě svěřit dítě do péče otce). Tudíž model střídavé péče ani nevychází z přirozeně rozdělených rolí v péči o potomka.

Kde je doma?

Můžete jistě namítnout, že je tento tradiční model již překonán a mnoho otců se dnes opravdu daleko více na výchově podílí. Nicméně jestliže dítě střídá domov například po týdnu, dokáže si vůbec někde vybudovat stabilní prostředí, kde se cítí doma a bezpečně? Nutně se k tomu musí přičíst i to, že se partneři, kteří se rozešli, velmi pravděpodobně lišili i v představách o výchově a zacházení s dítětem.

Tudíž jeden týden dítě zažívá jeden model výchovy a žití a druhý týden to může být zcela jiné. To v době, kdy se učí, co je správné a jak to v životě chodí, může být pro něj velmi matoucí. A to stále mluvíme pouze o dětech, které nemají nějaké problémy, a o rodičích, kteří spolu dokážou přátelsky a otevřeně komunikovat a jsou ochotni k různým kompromisům.

Těžkosti soužití

Jestliže se partneři rozešli, mnohdy zakládají nové rodiny s dalšími dětmi. Taková rodina má obtížnější situaci již v samém počátku – jeden z partnerů si musí vybudovat vztah k „cizímu“ dítěti, musí zvládat situace, kdy další potomek ze současného partnerství se ptá, kam starší sourozenec odchází. Tato rodina si musí vytvořit různá pouta, aby fungovala jako rodina, a na to je zapotřebí, aby společně trávila dostatek času. Když však starší potomek střídá domovy, je pro rodinu velmi obtížné se sžít.

Jeden domov

Možná tedy model, kdy si druhý z rodičů bere potomka každý druhý víkend, v případě nějakých prázdnin i prodloužený, a tráví s ním delší čas o velkých prázdninách, může být pro všechny mnohem přínosnější. Dítě má stabilitu jednoho domova, matka (či otec) zajišťuje běžnou péči a povinnosti, ale také má možnost trávit s dítětem i volný čas, a v delších časových úsecích má dítě možnost poznat jak otec (matka) žije. Všichni mohou lépe plánovat čas tak, aby se dítěti věnovali a poskytli mu optimální péči.

Ani jeden z rodičů nemá právo druhému bránit ve styku s dítětem. Doby, kdy otec měl povolenou návštěvu jednou měsíčně na dvě hodiny, jsou v rodinách, kde otec nijak matku či dítě neohrožuje, dávno pryč. Nicméně extrémní vymáhání práva „půl na půl“ je možná pro mnoho dětí spíše na škodu.