Noc hrůzy
VÁŠ PŘÍBĚH Se svou dcerou jsem před pěti lety zažila také kojící příběh, ale bohužel trochu smutnější.
Zdroj: archiv redakce
Když bylo dcerce 13 dní, musela jsem jet na kontrolu kyčlí, protože v porodnici nám je neprohlédli. Ten den byla strašná mlha a na dálnici ještě bouračka. Jako mladá maminka jsem se o svou dcerku moc bála.
Když jsem přijela do nemocnice a vešla do čekárny, překvapilo mě, že je všude tma. Najednou vyšla velice nepříjemná sestra, která na mě hned začala křičet, co že tu dělám tak brzo a že pan doktor tu bude až v 9 hodin a že v čekárně na něj nemohu počkat.
I když bylo venku asi –5 ºC a já měla v sedačce třináctidenní mimi, nezajímalo ji to. Šla jsem tedy zpátky k autu a pustila topení. V autě, na parkovišti u nemocnice, jsem musela dcerku nakojit. Byla zabalená do deky a auto topilo, tak jí snad zima nebyla. I přesto jsem byla velice vystrašená.
Bezmoc
Když jsem konečně po kontrole dorazila domů, což bylo okolo poledne, všechno ze mne spadlo. Bohužel dcerka ještě ten večer odmítla prso a nechtěla vůbec pít. Prožila jsem si noc hrůzy, každou chvilku jsem si prsa nahřívala a snažila se odstříkat mléko, abych jí dala aspoň trochu s pomocí lahvičky. Dcerka plakala hlady a já byla bezmocná.
Ráno mi naše paní doktorka poradila, abych si koupila hypoalergenní umělé mléko a přitom dcerku stále přikládala, že se určitě přisaje. Trvalo to dva dny, ale nakonec se skutečně přisála. Byla jsem moc šťastná, a i když jsem ji kojila jen do pěti měsíců, tak si myslím, že i to bylo pro ni přínosem.
Užívám si
O to více si vše užívám u svého syna, který je kojen od narození, teď je mu sedmnáct měsíců a moc nevypadá, že by se chtěl mého mlíčka vzdát.
Všem maminkám, které mají problém s kojením, držím palce. Nezdávejte to, kojte, kde potřebujete a klidně se u toho nechte fotit.
Máte i vy svůj „kojící“ příběh? Napište nám.
