Nepodceňujme poruchy pozornosti!

Pozor na podceňování!

S problémy se soustředěním se setkáváme u dětí již v předškolním věku, ale většinou jim nepřikládáme větší váhu, někdy je výrazně podceňujeme. Pravé obtíže se většinou ukáží až ve chvíli, kdy začne dítě chodit do školy a požaduje se na něm, aby se soustředilo na školní aktivity.

Dětem totiž smysl vyžadovaných činností nezřídka uniká. Nejsou pro ně dostatečně atraktivní, schází jim smysl učení, protože nevidí jeho využití v praxi, chybí jim zážitek objevování, v učení nevidí žádný cíl.

Roztříštěná pozornost

Navíc  je kolem dítěte mnoho vlivů, které jeho pozornost tříští. Zejména, je-li dítě vystaveno více vjemům současně, například když si hraje a zároveň poslouchá hudbu či televizi, při jídle sleduje televizní pořad, apod.

To vede k povrchnímu sledování věcí a brání v rozvíjení intenzivní a zaujaté pozornosti věnované jedné věci nebo činnosti. Když se dítě v takto nevýhodných podmínkách ocitá často, u ničeho nevydrží, přelétá jako „motýlek“ od jednoho k druhému a my nevíme, jak ho přimět k soustředěné aktivitě.

Motivace

Náprava musí přijít od nás, rodičů. Na prvním místě je opět vlastní příklad a vytvoření vhodné motivace pro dítě. Nadchnout ho a odstranit rušivé a nehodnotné činnosti, které jsou často jen nezdravým návykem nebo „módou“, kterou nám vnucuje společnost.

Pokud dítě výkonnostně selhává hlavně z nedostatku motivace, chybí mu snaha, je nezbytné zamyslet se nad podmínkami, které ho obklopují. Jak kvalitní mu poskytujeme vzor, jak se my chováme v konkrétních situacích, jakou míru snahy vynakládáme, abychom byli úspěšní.

Nezapomínejme, že:

• Děti mají odlišné hodnotové pořadí cílů, které jsou pro ně důležité. To je dáno mnoha okolnostmi, nejvíce nás odlišují naše zkušenosti.
• V mnoha případech děti dokážou vynaložit mnohonásobně vyšší míru úsilí a snahy než my dospělí. Problémy s poruchami pozornosti  lze řešit tím, že u dítěte vyvoláme aktivní a spontánní zaujetí, snahu a motivaci k aktivitě, ukážeme mu smysluplnost jeho počínání.
• V dítěti je potřeba v dítěti posilovat a podporovat snahu „jít za cílem.“ To se nejlépe začne dařit při jednoduchých praktických smysluplných činnostech.
• Výsledek oceníme právě v podmínkách školního prostředí, kde je potřeba jasného, smysluplného cíle nejsilnější.

S diagnózou porucha pozornosti se v posledním desetiletí setkáváme poměrně často. Vyjadřuje neschopnost soustředit se na školní práci či jakoukoli jinou déletrvající činnost. Pravé poruchy pozornosti jsou ty, které vznikly na podkladě nějakého organického poškození mozku. V populaci se vyskytují řídce.

Mnohem častěji se však setkáváme s poruchami pozornosti, které vznikají z jiných příčin. Je to například nedostatek schopností plnit požadovaný úkol, nedostatek snahy či motivace a vůle, chybějící nebo překážející vnější podmínky, nevhodná nebo nedostatečná motivace, nedostatečné pochopení smyslu činnosti.