Nenechávejte miminko plakat
Dětský pláč dospělé zneklidní. A rozdělí je na dva tábory. Zatímco v minulosti se doporučovalo nechat dítě „vyřvat“, nyní odborníci nabádají, že je důležité ho utišit.
Zdroj: Shutterstock.com
Z chlácholených vyrostou pohodáři
Psychologové z americké univerzity Notre Dame ve své studii došli k závěru, že pokud se dospělí nesnaží plačící miminko utišit, může to mít, až vyroste, dopad na jeho psychiku, může mít osobnostní problémy. Do výzkumu se zapojilo na 600 dospělých a jejich matek. Vyplynulo z něj, že ti, které se matky snažily konejšit a utišit, když jako miminka plakali, jsou adaptabilnější, méně bázliví a ve větší duševní pohodě.
„Pokud necháte miminko příliš plakat bez toho, aniž byste se je snažili utišit, cítí se ohrožené, v jeho organismu se vylučuje stresový hormon kortizol,“ říká Darcia Narváez, spoluautorka studie. Jak tedy dítě utišit? Někteří doporučují „zázračné“ metody.
Když miminko zvrací
Kolíbání jako v matčině břiše
S jednou z nich přišel americký pediatr Robert Hamilton. Technika je jednoduchá, spočívá v tom, že dítě uchopíme jednou rukou pod hrudníkem, paže bude mít složené jako v prenatální podobě, svými prsty mu zároveň fixujeme bradu a tím i hlavičku. Druhou dlaní ho držíme za zadeček.
Trup je nakloněný zhruba ve 45 stupních a my jím jemně pohupujeme, natřásáme a kroužíme zadečkem. Tato pozice u dítěte navozuje pocity, jež zažívalo v bezpečí maminčina břicha. Pokud po chvilce miminko nepřestane plakat, má možná hlad nebo je nemocné. Tuto techniku lze praktikovat jen u těch nejmenších do dvou až tří měsíců, pak už na to budou moc velká a těžká.
Návod, jak správně kolíbat, najdete ve videu:
Není pláč jako pláč
Hlad, bolest, únava, předráždění. Francouzský pediatr Bernard Bedouret, spoluautor knihy věnované dětskému pláči, pomáhá rodičům se vyznat v tom, proč jejich dítě pláče.
Hlad: Nejklasičtější příklad pláče kojenců. Z pofňukávání jejich pláč čím dál víc sílí. Pokud se takhle začne miminko ozývat v obvyklé době krmení, tak je to jasné.
Únava: Miminko může z únavy okamžitě usnout, ale často je to naopak, začne plakat, když je položíme do postýlky. Nasadíme tedy uspávací rituál, aby se uklidnilo. Zpíváme, mluvíme na něj tichým monotónním hlasem, až usne.
Předráždění: Koncem dne, tak mezi 17. a 21. hodinou, na dítě padne únava ze všeho toho, co za celý den prožilo. Je podrážděné, pláč je pro něj ventilem. Vezmeme ho do náručí, usadíme se s ním v pološeru, mazlíme se s ním, lehce mu masírujeme spánky.
Po jídle: Pláč může znamenat reflux, tedy že se miminku vrací obsah žaludku zpátky do jícnu a někdy až do úst, což je nepříjemné. U dětí do jednoho roku se to stává a bývá to provázeno i ublinkáváním. Při větších potížích je třeba to probrat s lékařem.
Nemoc: Pláč je jiný než obvykle, miminko křičí, až se zalyká. Pokud se přidá třeba horečka, průjem, dítě odmítá jídlo, je třeba neprodlená lékařská pomoc.
Čtěte také:
- 8 věcí, které maminkám vadí, ale stydí se je (většinou) říct nahlas
- I maminky si zaslouží pohodlí: 10 vychytávek ke kočárku, které vám zpříjemní život
- Proč miminka škytají a jak je škytavky zbavit?
Zpěvy mnichů uspávají
„Kolébání je univerzální osvědčený prostředek, který používají rodiče hlavně v noci,“ říká doktor Bedouret. Nabízí i další vylepšení, doplňky k houpání a kolébání.
- Zlehka poklepáváme miminku po zádech a zároveň s ním pohupujeme a zpíváme mu ukolébavku. Intenzitu pohybů i hlasu postupně zmírňujeme.
- Funguje prý i gregoriánský chorál či jiný monotónní zvuk, třeba imitující modlitby tibetských mnichů.
- Zazpíváme „O“ či jogínské „Óm“ tak, aby rezonovalo. Přitiskneme dítě k sobě, aby vnímalo vibrace, které při tom vznikají.
„Pokud na dětský pláč nezareagujeme, miminko se bude cítit bezmocné, neschopné se dovolat pomoci. Naopak když se pokusíme na pláč najít odpověď, ubezpečí se v tom, že jeho okolí se ho snaží chránit a pomáhat mu,“ podotýká Bernard Bedouret.
