Několik dětí v jednom pokoji? Víme, jak na to

Co se vlastně může stát? Představme si modelové situace. Všudypřítomné batole a školák? Jeden je pořádkumilovný, druhému je to jedno, vlastně ještě mu to musí být jedno a nechává věci tam, kde mu od ruky odpadnou. Co s tím, abyste nepřišli o rozum i nervy a všichni byli spokojeni?

Tolerance

O příčině problémů netřeba diskutovat. Vašim potomkům chybí možná ani ne tak životní prostor jako soukromí. To vůbec neznamená, že se nemají navzájem rádi. Cesta ke kompromisům však bývá leckdy trnitá. Je jen na nás dětem vše vysvětlit a učit je toleranci.

Dva kouty

Vždy je lepší, když se v jednom pokoji sejdou děti stejného pohlaví či stáří, případně kombinace obojího. Pak už stačí šikovné uspořádání, aby obě děti měly svůj prostor vybavený zhruba stejně, aby si neměly co vyčítat a závidět. Dva kouty můžeme odlišit barvami, a to vždy dle výběru dětí.

Zejména v malých pokojích by barvy neměly být příliš tmavé a pokoj opticky nezmenšovaly. Ale sytá barva ještě neznamená tmavá. Barvy si pro jistotu ponechejme někde ve sklenici trošku do zásoby, kdyby náhodou… Důležité je, aby nábytku v pokoji bylo co nejméně, ale současně dost na oblečení i uložení věcí. Pamatujme, že dokoupit další kusy můžeme vždycky, ale zbavovat se těch nadbytečných bývá leckdy složitější.

Palandy – ano či ne

Pokud kvůli úspoře místa pomýšlíte na patrové postele, zvažte to a rozhodněte se pro ně jen v případě, že není zbytí. Nejvážnější argument proti palandám je ten, že nahoře je větší teplo a hůře se tam dýchá. Kromě toho horní postel nelze využít k sezení třeba pro návštěvy

Není-li místo pro běžná lůžka, pak jsou dnes k dostání zvýšené postele umístěné na skříňkách a policích, eventuelně s volným prostorem na hraní přímo pod lůžkem.
Nábytek by měl být praktický, snadno udržovatelný a hlavně bezpečný! Nákladné vybavení pokoje ocení především dospělí, dětem je jedno, kolik co stojí a z čeho to je vyrobeno, hlavně se jim to musí líbit a musí se v tom cítit příjemně.

Soukromí

Čím větší je věkový rozdíl mezi sourozenci a čím jsou starší, tím více musíme respektovat jejich soukromí. Nekalkulujme s tím, že starší sourozenec dohlédne ve společném pokoji na mladšího.

Ten mladší tomu staršímu určitě poleze na nervy a dohlédnout na něj ve vaší nepřítomnosti může, i když bude v jiném pokoji. Soukromí je třeba respektovat od určitého věku, nejlépe dospívání, i u sourozenců různého pohlaví. Důvody snad netřeba rozvádět…

Máme-li k dispozici jedinou místnost, můžeme ji rozdělit. Je celá řada alternativ, závisí to na daných podmínkách v místnosti. O příčce ze sádrokartonu či ze dřeva můžeme uvažovat pouze u pokojů se dvěma okny. Pro každou z nově vzniklých místností. musíme respektovat minimální prostor 2,5 metru, jedině tak budou mít oba potomci stoprocentní soukromí. My rodiče se naučíme před vstupem na výsostné území svých dětí zaklepat. Soukromí je soukromí, ať to jsou dospělí či dítě

Když z prostorových či jiných důvodů stavební rozdělení pokoje nepřichází v úvahu, předělíme místnost paravánem nebo skříňkami. Zvuková izolace sice nebude ideální, ale každému z dětí tak aspoň jasně vyčleníme jeho osobní prostor, který by jeho sourozenec měl respektovat a nenarušovat.

Vlastní pokoj

Můžeme-li dopřát všem svým dětem luxus vlastního pokoje, zařizujme je, jako by to byl jejich první byt. Mělo by tam být vše, co potřebují, ale opět platí, že místnost zbytečně nezahlcujeme nábytkem. Postel navíc v pokoji pro jednoho však zbytečným nábytkem rozhodně není. Kromě toho, že se dá použít k lenošení přes den, aniž se dítě válí v ložním povlečení, získáme alternativní místo ke spaní pro jakoukoliv návštěvu.

Při zařizování, respektive výběru zařízení, dopřejte dítěti v rozumných mezích volnou ruku. Nezapomínejte, že pokoj bude jeho a ne váš. U malých dětí nezapomeňte zabezpečit okno, případně vstup na balkon a do určitého věku také volné elektrické zásuvky.