Nedostatek spánku – noční můra rodičů i dětí

Každý problém má své řešení, jen dobrat se ho, nebývá snadné. Často to jde cestou pokus-omyl, v níž hraje roli trpělivost. Tady je pár tipů, jak si s problémy se spánkem poradit.

Je čas jít do postýlky

Malé děti nemají pojem o čase a nerozumí tomu, proč by najednou, když jsou v nejlepším, měly všeho nechat a jít spát. Proto je upozorníme předem, že se tento okamžik blíží, aby se na to stačily připravit. Děláme to pokud možno stejným způsobem, stejnými slovy a příjemným tónem, aby dítě nebralo tento akt separace jako nějaký trest, aby vědělo, že se nemá čeho bát.

Odpolední spánek nevynechávejte

Někoho může napadnout, že by dítě mohlo usínat večer lépe, kdyby neodpočívalo po obědě.  Jenže efekt je však v takovém případě zcela opačný. Dítě je večer přetažené a usíná ještě hůř. Takže vynechat poobědovou siestu se nevyplácí. Dítě tak do věku čtyř až čtyř a půl let by mělo po obědě odpočívat, ale nemusí spát. Jen by tento čas odpočinku neměl být moc pozdě odpoledne.

Noc je odrazem dne

Špatné usínání a neklidný přerušovaný spánek bývají zrcadlem náročných denních aktivit dítěte. Ti nejmenší jsou konzervativní tvorové, takže reagují, třeba jen podvědomě, na jakoukoliv závažnější změnu – na novou chůvu, odjezd na prázdniny atd. Také vycítí, když je v rodině „dusno“, neklape to mezi rodiči. To vše a mnoho dalšího může být příčinou špatných nocí.

Tatínci jsou odolnější

Dětský pláč lépe snášejí muži než ženy. Pokud se tedy ještě po desáté večerní nemá náš malý k tomu, aby spal, případně se v noci budí a dožaduje se pozornosti, měl by zasáhnout tatínek. V klidu nespavci vysvětlí, proč už musí spát: „Táta s mámou si taky potřebují odpočinout, jsme unavení, neměl bys nás rušit. Jsme tady hned vedle a ráno se zase uvidíme.“ Pokud se dítě budí v noci a každou chvíli se dožaduje pozornosti rodičů, měli by ho napřed upokojit, ale pak laskavě, leč neoblomně mu vysvětlit, že už má spát a příště už nepřijde.

Žádnou vědu z malého pláče

Pokud i po všech večerních rituálech dítě poplakává, nesnažíme se ho za každou cenu utišit. I toto je cvičení samostatnosti. To samé pokud natahuje, když mu dáme dobrou noc a odcházíme. Nezůstaneme stát za dveřmi s nastraženýma ušima a  ani se nechodíme na něj každých pět minut dívat. Obdobně když se dítě vzbudí mezi dvěma spánkovými cykly, nijak nezasahujeme, necháme ho, aby zase usnulo.

Povolený doping – láska

Uděláme si čas na malé večerní rituály. Sedneme si k postýlce, povídáme si, pomazlíme se, zazpíváme si. Dítě musí před spaním cítit blízkost matky či otce, aby získalo patřičný klid a jistotu. To je pro noční odloučení důležité. Do půl roku potřebuje maličké dotyky, chování, mazlení víc než kolotoč nad postýlkou, který se točí a hraje. Ten ho spíš zneklidní. Ročnímu dítěti už můžeme vyprávět, co se ten den událo, udělat s ním takovou malou a příjemnou rekapitulaci. V roce a půl je zralé na pohádku, ale jen jednu či dvě, neprodlužujeme to. Tak po čtvrt hodině se rozloučíme s přáním dobré noci a s tím, že se uvidíme druhý den ráno.

Čtěte také:

• Miminko nemusí znamenat průvan v peněžence
• Může masáž miminkům zlepšit spánek a pomoci i při bolestech bříška?
• 9 vět, které byste svým dětem neměli nikdy říkat

Strach ze tmy lze překonat

Mezi druhým a třetím rokem mívají děti strach ze tmy. Je to příznak toho, že na vývojovém žebříčku zase pokročily. Více vnímají své okolí, závislost na rodičích a obavy z toho být sám. Tma znamená noc, tedy čas spánku a odloučení. Kolem pátého, šestého roku se tyto obavy zmírní. Do té doby se dá i se strachem ze tmy „pracovat“. Především by dítě před spaním nemělo nic zneklidňovat, třeba pořady v televizi, které by mohly nevodit úzkost. V pokoji je povolená noční lampička, dejte však pozor na to, aby nevrhala na stěnu nějaké hrůzostrašné stíny. Případně je možné nechat pootevřené dveře z pokoje. Ze začátku se mezi ně může dospělý na židli posadit a postupem času ji odsouvat dál z dohledu dítěte.

Ošklivé sny zaženeme

Období děsivých snů začíná kolem třetího roku dítěte. Nejde o nic nenormálního. Pokud se dítě kvůli zlému snu v noci probudí, uklidníme ho, že se nemá čeho bát, že jsme hned ve vedlejším pokoji, a může tedy klidně spát. Nebereme ho z postýlky, nechováme. Stejně tak si ho nevezmeme do své postele nebo naopak si nestěhujeme svou postel k jeho. Dítě si na naši blízkost velmi rychle zvykne a velmi těžko si pak odvyká. Musí se naučit se s nočními děsy vyrovnat. To ale neznamená, že o nich mlčíme, naopak. Druhý den ráno ho požádáme, aby vyprávělo o těch strašidlech, co ho v noci navštívila, případně ho necháme je namalovat.

Bez jízdního řádu to nepůjde

Pokud se potíže s usínáním a spaním vlečou, nelze spoléhat na to, že přejdou samy, je třeba nastavit jistá pravidla. Nedostatek spánku totiž dítě brzdí v jeho dalším vývoji, vede k potížím s chováním, k hyperaktivitě. Takže se obrníme trpělivostí a obvyklé večerní průtahy typu: „Ještě chvilku zůstaň, ještě mám žízeň, potřebuju na záchod…“ Povolíme půl hodiny, ale pak je bez milosti utneme.

Pokud se dítě v noci rozpláče, vyčkáme dvě až tři minuty, teprve pak jdeme do jeho pokoje. Postupně tento interval protahujeme. Jestliže přiběhne v noci do ložnice rodičů, ujistíme ho, že jsme pořád tady, že se nemá čeho bát, a pak s ním jdeme zpátky do jeho pokoje. Při problémech se spaním přetrvávajících i několik měsíců a majících dopad na chování dítěte se raději poradíme s odborníkem.