Neděste se dětských her „na doktora“

Objevné cesty po vlastním těle

Podobné problémy měla i Karin. Její dvouletý chlapeček si před spaním pokaždé pohrával se svým pindíkem. A co víc, provozoval to i v obýváku. Bylo mu úplně fuk, jestli tam někdo je nebo není. „Napoprvé mi to vyrazilo dech. Říkala jsem si, jestli to není nějak brzo,“ svěřila se Karin. Dětská psycholožka Nathalie Soussan ujišťuje, že nejde o nic nezvyklého, ale že se jí na to rodiče hodně ptají. Sexuální probuzení dítěte a jeho masturbace jsou ještě pořád tabu v hovorech mezi dospělými, ale přitom žhavé téma pro rodiče.

Právě je psycholožka uklidňuje, že je normální, když se dítě při zkoumání svého těla začne zaobírat nejen svýma nohama či nosem, ale i svými intimními partiemi. Někdy se to děje dokonce už kolem prvního roku. „Říká se tomu primární masturbace,“ vysvětluje. „Dítě prostě využívá své tělo k tomu, co mu přináší potěšení.“

Trest se může vymstít

Až kolem druhého třetího roku si děti všímají, že chlapečci a holčičky jsou přece jen uzpůsobeni trochu jinak. A začnou se o tyto jinakosti zajímat a taky více vnímají své tělo i příjemný pocit, který cítí, když se vlastního pohlaví všelijak dotýkají. „Děje se to hlavně v momentech, kdy je dítě zklidněné, tedy před spaním či odpoledním odpočinkem, případně když se dívá na nějaké filmy,“ říká psycholožka. Jde však jen o přechodnou záležitost.

Tak ve čtyřech pěti letech nastává útlum v hrátkách s vlastním pohlavím, jenž trvá až do puberty. V té už se potomek informací o svém těle a jeho potřebách dopátrá snáz a sám. Jak ale vysvětlit tříletému dítěti, co je to rozkoš a proč mu hrátky s přirozením přinášejí tak příjemné pocity? Na to neexistuje nějaký jednotný návod, ostatně každé dítě je jiné a taky se v těchto situacích jinak chová. Stejně tak není snadné rozpoznat, co je ještě normální a co ne.

„Určitě je důležité reagovat na tyto situace pokud možno přirozeně, což nevylučuje případnou poradu s odborníkem. Ale zažila jsem rodiče, kteří dítě trestali za to, že se takto chová třeba před ostatními členy rodiny,“ podotýká psycholožka. Zároveň varuje, že trestat není správné. Dospělí by měli uvážlivě volit slova, aby v dítěti nevzbudili pocit viny nebo hanby, což by mohlo ovlivnit jeho další vývoj.

Nazývat věci pravými jmény

Správný přístup je vysvětlit dítěti, že něco takového se na veřejnosti nedělá. Ono totiž o pojmu intimita zatím nic neví. Dá se mu to povědět třeba takto: „Nezakazuju ti takové věci dělat, vím, že je to příjemné, ale dělá se to tam, kde je člověk sám, například ve svém pokoji.“ Pokud i nadále pokračuje na veřejnosti, je dobré převést jeho pozornost na nějakou jinou aktivitu. Také je důležité volit při vysvětlování správná slova. „Stejně jako pusa je pusa, tak i pohlavní orgány by měly mít korektní název,“ připomíná specialistka. Tedy ne nějaké „kačenka“ a „ptáček“, ale třeba přirození, pohlaví. Přínosným pomocníkem mohu být i nějaké dětské knížky o lidském těle.

Určitě není dobré strkat před tímto tématem hlavu do písku, protože se to pak může nepříjemně odrazit ve vztahu našeho potomka k sexualitě v dospělosti.  Až se dostane do období, kdy své okolí bombarduje otázkami „Proč?“ a „Jak?“, tak i my můžeme zapátrat po jeho znalostech a postojích v oblasti sexuality. Tomu pak přizpůsobíme diskuzi na toto téma. Důležité je v ní respektovat úroveň dítěte a ta je individuální.

Čtěte také:

První kamarád je často na celý život

Jak si poradit s dětskými zlozvyky

Odměny a tresty ve výchově aneb Jak nevychovat malého tyrana

Na co si dát pozor

Pokud si dítě působí rozkoš někde v soukromí, měli bychom zkontrolovat, jestli si tím nějak neublížilo. Zpravidla jde o zarudnutí kůže, drobné oděrky. Je to i signálem pro nás, že tak činí skutečně často, a to už není dobře. A tak mu vysvětlíme, že i tělo potřebuje, aby se o něj pečovalo, a to jeho si teď od těchto věcí musí odpočinout.

„Hlavně byste se měli zajímat o to, co ho k této nadměrné aktivitě iniciovalo,“ radí psycholožka. Třeba zda nevidělo nějaké pornografické obrázky, sexuální akt mezi dospělými nebo v nejhorším případě, zda nezažilo nějaké nevhodné či násilné sexuální chování od starších dětí či dospělých. To už je pak záležitost pro psychologa nebo sexuologa. „Ale o takové extrémy jít nemusí, někdy je přehnaná autostimulace tohoto druhu způsobená stresem. Takže zapátráme, zda je vše kolem dítěte v pořádku, jestli se příliš neuzavírá, zda si pořád rádo hraje s kamarády a věnuje se různým aktivitám,“ radí odbornice.