Nedaří se vám otěhotnět? Zjistěte si kvalitu embryí

Pane doktore, proč je embrya vlastně třeba monitorovat?
Abychom věděli, jestli je dané embryo kvalitní. Základním problémem embryonálního vývoje je to, že pracujeme se dvěma veličinami, kterými jsou vývojová schopnost embrya a jeho genetická konstituce. Spousta zdánlivě dobrých embryí končí svůj vývoj před ukončením prvního trimestru. Důsledkem toho se transferují dvě embrya s tím, že se uchytí jen jedno a druhé odumírá. Až doposud bylo velmi těžké najít nějaký ukazovatel, na základě kterého by bylo možné konstatovat, jestli máme k dispozici dobré embryo. Teď ale díky monitoringu můžeme nepřetržitě sledovat jejich vývoj.

Na základě čeho embrya sledujete?
Na základě timingu neboli časování v podobě vývojového obrazu ve formě videobrazu posuzujeme vývojové schopnosti embrya. Stejně jako člověk v určitém období musí začít chodit, či mluvit, i vývoj embrya má své určité charakteristiky. I embryo se musí vyvíjet v přesně stanoveném časovém rozpětí. Pokud se tomu tak děje, dá se předpokládat, že se tak bude vyvíjet i nadále. Čím jsme blíže k oplodnění, tím je to časové rozpětí těsnější. Na základě tohoto časování zkrátka poznáme, jestli je dané embryo dobré či nikoliv.

Co kvalitu embrya vlastně ovlivňuje?
V první řadě to je kvalita vajíčka, které je coby největší buňka lidského organismu obrovskou zásobárnou všech potřebných složek pro vývoj embrya. Pokud vajíčko není dobré, embryo během krátkého času začne zpomalovat svůj vývoj, až se zastaví. A my pomocí tohoto monitorování jednoduše zjistíme, s čím máme co dočinění.

Je nutné předem zjišťovat i kvalitu vajíčka a spermie?
Embryonální vývoj vzniká jako interakce vajíčka a spermie. Není tedy zas tak nutné zjišťovat kvalitu vajíčka a spermie, protože to se zobrazí v embryonálním vývoji. To je ovšem jen vývojová schopnost, vyvíjet se může cokoliv.

Sledujete i to, jak se embryo dělí?
To je alfa a omega celého dalšího vývoje embrya. Každá buňka musí odevzdat svou genetickou informaci dalším dvěma sesterským buňkám. Je to jednoduchý princip, protože chromozomy se musí rozdělit do dalších dvou buněk. A my jednoduchým způsobem dokážeme rozlišit, zda se embryo dělí pravidelně, tedy zda produkuje po dvou sesterských buňkách. Náš monitoring ukazuje, že spousta embryí se tímto způsobem nedělí. Z jedné buňky tedy nevznikají dvě sesterské, ale třeba tři, chromozomy se rozestoupí do více buněk a každá buňka jich má méně. Častý je zde i tzv. mozaicismus, tedy, že embryo je složené z buněk chromozomálně normálních i abnormálních. A záleží na tom, jestli ty normální převýší ty abnormální či naopak. Z toho důvodu jsou nutná genetická vyšetření, která se u embryí provádí v rámci preimplatačního screeningu v podobě biopsií a genetické analýzy, což bývají invazivní metody. My vše provádíme neinvazívně, embryo sledujeme a na základě retrospektivního záznamu posuzujeme čas, kdy a jak se dělilo.

To vše probíhá před transferem?
Přesně tak, a to aniž bychom embryo vytahovali z inkubátoru. Nejsou tam žádné rušivé momenty, žádný zásah do embrya, že bychom mu odebírali nějakou buňku. S embryi zásadně nemanipulujeme.

Vy tedy zavádíte ta nejkvalitnější embrya?
Z těch, které máme k dispozici. Výběr embryí je něco jako hledání hub v lese. Vybíráme jen z toho, co roste – teda ne to, co by jsme chtěli.

Zmínil jste, že embryonální vývoj je ovlivněný především kvalitou vajíčka. Je ona tou hlavní příčinou, proč se ženám v současné době nedaří otěhotnět?
Přesně tak. Tím, že se rodičovství odkládá na pozdější věk, hlavně u žen dochází k tomu, že se kvalita jejich vajíček zhoršuje. Ženy i po pětatřicítce stále pěkně vypadají, jejich vajíčka ale už v tak dobré kondici nejsou. Spousta pětatřicetiletých žen nereaguje na hormonální léčbu, a když na ni reagují, tak produkují špatná vajíčka.

Co má žena udělat pro to, aby to její vajíčko a následné embryo bylo nejkvalitnější? Je to jen o věku?
Je to především o věku. Žena má největší šanci ve dvaceti až v pětadvaceti letech.

Co tedy mají dělat páry, které si chtějí založit rodinu o něco později?
Ti by měli myslet na prevenci, třeba v podobě zmrazení vajíček. Budoucnost zachování plodnosti je nekompromisní. U žen to je aktuálnější než u mužů, byť i na jejich straně je velmi vysoké procento neplodnosti.

Takže i muži by si měli nechat zmrazit své spermie?
Přesně tak. Možná se to nezdá, ale důvodů, proč by si muž měl nechat zmrazit spermie, je hodně. Životní styl, kouření, alkohol, zvýšená radioaktivita, úrazy, užívání testosteronových preparátů, to vše se na kvalitě spermií odráží negativním způsobem. Málokdo si uvědomuje, že spousta paraplegiků po pěti letech přichází o spermie. Po úraze se vyrovnávají se svou novou životní situací, a když se s ní vyrovnají, přijdou o spermie. Další skupina jsou onkologičtí pacienti, všichni, kteří podstupují chemoterapii. A svou roli zde hraje i samotná instituce manželství, která jako taková byla vymyšlena v době, kdy průměrný věk byl 50 let. Dnes se lidi po deseti/dvaceti letech rozvádějí a vstupují do nového manželství. Muži si najdou novou mladou a po dětech toužící ženu, ale spermie se již minuly.

Podle čeho muž, kdy je pro ně na zmrazení spermií ta nejlepší doba?
Nejlepší je nechat se vyšetřit. Pouze mladý věk to totiž nezaručí. To, že si v devatenácti necháte zamrazit spermie, neznamená, že budou mít vynikající parametry. I ve dvaceti letech může mít mladík málo spermií. Třeba na jednoho vhodného dárce spermií musíme vyšetřit deset mužů. Z těch deseti bude jeden, který bude mít minimum živých a pohyblivých spermií. V těch dvaceti letech jich bude mít málo, ale aspoň něco. Za dalších deset let nebude mít žádné a pro zplození potomka bude muset použít spermie dárce, kterým se kdysi chtěl stát on sám.