Nechci na potrat
DOTAZ TÝDNE Zjistila jsem, že jsem těhotná. S přítelem jsme dva roky, nebydlíme spolu a zatím ani neplánujeme rodinu. Měli jsme teď menší krizi ve vztahu, ale zvládli jsme to. Otěhotněla jsem i přes to, že jsem brala antikoncepci. Nevím jak mu to říct, mám obavy, že dítě nebude chtít. Je mi dvacet let, moc bych si dítě přála. Potratu se bojím a nechci na něj jít. Co mám dělat? Jana
Zdroj: archiv redakce
Odpovídá MUDr: Helena Máslová:
Tato situace byla poměrně častá v generaci vaší matky, kdy většina nevěst porodila své dítě do osmi měsíců po svatbě. V této generaci fungoval sociální tlak ať už příbuzných, tak širšího okolí, a v podstatě se muž cítil morálně zavázán si svou těhotnou dívku vzít.
S rozšířením antikoncepce se zodpovědnost za plánované rodičovství přesunula výhradně na ženu. Případy, kdy antikoncepce selže, samozřejmě existují (aktivní látka se nevstřebá z trávicího traktu např. při užívání antibiotik), ale jsou okolím bohužel často vnímány jako úmyslný taktický tah na připoutání partnera – tedy jako manipulace.
Navrhuji upřímnost. Svému partnerovi vysvětlete, co se stalo a řekněte mu i o svém přání stát se matkou. Nepoužívejte však žádné imperativy, vyvarujte se postoje buď – anebo, nevyhrožujte a dopřejte mu svobodu názoru a postoje. Měl by se při vašem rozhovoru cítit nemanipulovaný.
Vězte, že muž dotlačený do manželství a otcovství nebývá dobrý manžel a své otcovství pojímá často formálně. Dobře si rozmyslete, zda jste připravená na osud svobodné matky. O finanční účast biologického otce se teoreticky nemusíte bát. Dnes se díky existenci genetických testů dá spolehlivě prokázat otcovství a tím zajistit vymahatelnost vyživovací povinnosti.
Pokud svou touhu po mateřství zrealizujete bez ohledu na postoj partnera, budete vystavena významným emočním i ekonomickým překážkám, ale věřím, že později nebudete litovat.
Hodně štěstí
