Názory osobností na rušení malých porodnic

PhDr. Eva Labusová, nezávislá publicistka, moderátorka, poradkyně pro oblast rodičovství, výchovy a mezilidských vztahů

Zavírání malých porodnic považuji bez přehánění za porušování zákona lidskosti. Plně se ztotožňuji s názorem, který vyjádřil australský psycholog Robin Grille ve své knize Parenting for a Peaceful World: „Každá raná zkušenost, která má výrazný radostný nebo bolestný emocionální význam, má na vyvíjející se nervovou soustavu přetrvávající vliv. Způsob, jakým zažíváme okolní svět v počáteční fázi bytí, ovlivňuje naši rozvíjející se osobnost, emocionalitu i způsoby chování na dlouho dopředu. Za skutečnostmi, které si vybavujeme, se skrývá mnoho dalších, které jsou nepozorovány uloženy v našem nevědomí. Chceme-li zjistit, odkud se bere naše primární důvěra či nedůvěra a jak je utvářena naše schopnost nebo neschopnost milovat sebe i druhé, pátrejme po okolnostech svého počátku.“

Způsob, jakým přicházíme na svět, nás velmi ovlivňuje. České porodnictví je na vysoké technické úrovni, avšak zásadně opomíjí psychologické, sociální a spirituální potřeby rodících žen i novorozenců a podstatnou měrou tak přispívá k všeobecnému odcizení a emocionální deprivaci, jichž jsme dnes v masovém měřítku svědky. Celá naše společnost zoufale trpí nedostatkem pevných a soudržných vazeb. Osobně vidím hlavní původ právě v rutině lékařských intervencí do přirozených porodů a v oddělování novorozenců od matek z důvodu standardních vyšetření (narušování bondingu). Přirozeným porodům i bondingu se daří právě v malých porodnicích, zatímco ve velkých anonymních „velkovýrobnách“ z podstaty jejich fungování a organizace nikoliv…

PhDr. Eva Labusová se sama před časem aktivně podílela na – bohužel marném – boji za záchranu malé porodnice ve Frýdlantě v Čechách (více o tom zde). K rušení porodnice se vyjádřily na jejím osobním webu také další známé osobnosti. S laskavým svolením Evy Labusové zde některé názory citujeme:

Jiřina Šiklová, socioložka

Narození a smrt vymezují život člověka. Nikdy se neodehrávaly na veřejnosti. Lidé se rodili i umírali ve svých domovech. V současnosti se pojišťujeme proti mnoha nebezpečím a i proto se v těchto okamžicích svěřujeme do péče institucí, například porodnic a nemocnic. Ale toužíme v těchto pro nás rozhodujících chvílích být alespoň blízko svého domova, být v prostředí, které důvěrně známe a které v nás vyvolává pocit bezpečí. Proto je v současnosti snaha obnovovat malé léčebny, malé porodnice, malé hospice, a nikdo již nestaví ani domovy důchodců pro stovky lidí.

Chce-li někdo v současnosti zrušit malou porodnici ve Frýdlantu, jedná proti světovému trendu v současné společnosti. Teď ji zruší, prostor využije třeba pro kanceláře nebo další obchodní dům, a zapomene, že zvyknou-li si lidé rodit se jinde, nebudou mít vztah k místu domova. Perspektivně budou odcházet.

To co je v tomto momentu zdánlivě výhodné, racionální, jde ve skutečnosti proti směru vývoje.

Prof. MUDr. Marsden Wagner, neonatolog, bývalý ředitel Výboru pro zdraví žen a dětí při WHO, zodpovědný za zdraví žen a dětí ve 45 průmyslových státech světa, www.marsdenwagner.com

Pro 80–90% žen, které nemají během těhotenství zdravotní problémy, není porod ve velkých porodnicích o nic bezpečnější než porod v malých porodnicích nebo porodních domech. Ve velkých porodnicích bývá však porod výrazně medikalizován a zkušenost respektovaného porodu s individuálním přístupem, tak důležitá pro ženu a její rodinu, bývá rodičkám odepřena. V zemích jako je Česká republika je nezbytné umožnit ženám a jejich rodinám možnost přivést dítě na svět také v malé porodnici nebo porodním domě v blízkosti jejich domova. Porod patří především rodině, nikoli doktorům, nemocnicím nebo politikům!

Max Kašparů, lékař, psychiatr, spisovatel, teolog

Poslední dobou mám dojem, že se nám ve společnosti rodí stále více hloupých nápadů než dětí. Hlavy úředníků počnou a porodí nesmysly, které by měl být potraceny dříve, než spatří světlo světa. Domnívám se, po létech medicínské praxe, že malé porodnice by měly mít velkou podporu, a některým ministerským šimlům by se měla nasadit „mentální antikoncepce“.

Zuzana Baudyšová, ředitelka Nadace Naše dítě

Připojuji svůj názor na podporu zachování menších porodnic: Sleduji diskuse o rostoucím počtu narozených dětí v naší zemi a nepřipravenosti úřadů a zdravotních institucí na velmi positivní babyboom reagovat. Porodnice nestíhají zvládat příliv nových občánků, vykazují nedostatek lůžek, odborníků, ale hlavně nedostatek financí.

Jak ze začarovaného kruhu ven?? Zavírat porodnice a riskovat, že dlouhý převoz rodící matky nemusí dobře dopadnout?? Dobře víme, že je třeba udělat vše pro dobrou fyzickou a psychickou pohodu matky i miminka přicházejícího na svět, a přesto si bereme na svědomí riziko dlouhého převozu rodící ženy do vzdálené porodnice a její nepohodlí z pobytu v neznámém, od domova odloučeném, prostředí?? Novorozenci především potřebují spokojené matky!!

Není nic snazšího než malou porodnici uzavřít. Mnohem složitější je rozhodnout, jak důležitou kapacitu útulné frýdlantské porodnice adekvátně nahradit …

Respektujeme při rozhodnutí o uzavření malých porodnic i článek 3 Úmluvy o právech dítěte, který jasně říká, že zájem dítěte musí být předním hlediskem při jakékoli činnosti týkající se dětí, a to i těch, které právě přicházejí na svět??

Martin Jára, psycholog, ředitel Ligy otevřených mužů, www.ilom.cz

Pokud vím, trendem současného porodnictví v zahraniční i u nás je už pár desetiletí simulace důvěrného, intimního, ne-li „domácího“ prostředí.

Porodnice v malých městech mají pro tento trend pochopení i podmínky. Sám jsem se o tom přesvědčil při porodu těch svých dětí, které přišly na svět v Ostrově nad Ohří, ve Stodě u Plzně a ve Vrchlabí. Jako rodič tedy principiálně podporuji tzv. malé porodnice. Potkal jsem zde přívětivý a kvalifikovaný personál. A mohl jsem zde důstojně prožít první chvíle svého otcovství.

Lenka Cingrošová, režisérka

Nejen z pozice své profese, ale i z čirého lidství, se již mnoho let intenzivně zajímám o oblast porodnictví. Natočila jsem 5 dokumentárních filmů na toto téma. Také jsem absolvovala studijní cestu po porodních místech západní Evropy. Navštívila jsem porodnice, porodní domy i porodní asistentky, které docházejí k porodům doma v Rakousku, Německu, Belgii, Holandsku a Švýcarsku. Troufám si tvrdit, že mám větší přehled o stavu porodnictví v Evropě než kdejaký úředník na Ministerstvu zdravotnictví. Ze svých cest jsem si přivezla jedno důležité poznání a porovnání: V ČR ženám chybí možnost volby! Naprostá absence porodních domů a dnes již i ohrožení existence malých a přátelských porodnic, které nabízejí klidné, stresu zbavené či přímo útulné prostředí k přivedení nového tvorečka na svět, je pro naši zemi zničující!

Dlouho byla takovou vyhlášenou porodnicí ta ve Vrchlabí. Později se začalo hovořit o té frýdlantské. Je to náhoda, že právě tyto dvě jsou rušeny mezi prvními?

Čím větší porodnice, tím větší počet rodiček, větší ruch, větší anonymita, méně času, méně osobního přístupu.

Lze předpokládat, že pokud bude i frýdlantská porodnice opravdu uzavřena, přibude porodů doma, případně zesílí tlak na vznik porodních domů. Tak se snad se i české ženy práva volby brzy dočkají.

Otázka na závěr: Copak se při všech současných výzkumech ještě někdo domnívá, že psychika nesouvisí s hladkým průběhem porodu?

Veronika a Michal Vieweghovi

Bylo pro nás velmi důležité, v jakém prostředí přivedeme děti na svět. Prostředí a přátelská atmosféra pro nás hrály významnou roli a přestože mnozí v té době stále ještě považovali takový porod za tzv. alternativní, my jsme jej chápali jako samozřejmý a přirozený.

Mě jako ženu, laktační poradkyni i budoucí dulu velmi mrzí, že porodnice, které u nás nabízejí možnost volby, možnost prožít porod přirozeně, v klidu, bez léků a přílišného zasahování do průběhu, se zavírají. Je s podivem, že není brán zřetel nad stále se zvyšující nespokojeností s tradičními porody .

Budoucím maminkám bychom měli umožnit porodit dítě v prostředí, které ony považují za nejpřirozenější, a respektovat tuto jejich volbu. K tomu ale potřebují mít možnost výběru.

Připojujeme se proto s manželem k protestům za zachování frýdlantské porodnice, ale i jiných menších porodnic, a podporujeme vznik porodních domů.