Návrat porodů matkám je nutný

Čtenář orientovaný v problematice porodnické péče a obeznámený s trendy tohoto oboru v posledních třiceti letech se naopak musel cítit hluboce frustrován zkreslenými a nepravdivými informacemi, které v diskusi o stavu českého porodnictví zaznívají stále dokola, a to i z úst profesionálních zdravotníků. Z pocitu frustrace nad uvedenými články vznikl tento text, na němž se podílely níže podepsané sympatizantky přirozeného porodu.

Nejedná se o pacientky nespokojené z principu, které se zbytečně domáhají změn. Jedná se o velmi dobře informované matky a nastávající matky, které chtějí to, co v současné době nemají: právo volby. Chtějí mít možnost, zvolit si v těhotenství místo specializované a nákladné péče gynekologa individuální a méně invazivní péči porodní asistentky (dostupné výzkumy jednoznačně tuto péči považují za nejbezpečnější a nejefektivnější pro zdravou těhotnou ženu). Zákon dává porodním asistentkám možnost tuto péči poskytovat, ale pojišťovny s nimi přes zájem rodiček neuzavírají smlouvy, takže zájemkyně o takovou péči si poradnu u porodní asistentky musí platit ze svého.

Chtějí si svobodně zvolit místo porodu – některé z nich chtějí porodit své děti doma za přítomnosti porodní asistentky, jiné by rády využily služeb porodního domu.
Porodní dům (tedy místo, kde je možné přirozeně porodit s péčí porodní asistentky) u nás zatím neexistuje ani jediný. Zákon jeho existenci sice umožňuje, ale úřady svévolně odmítají takovému zdravotnickému zařízení vydat registraci.
Tyto ženy nechtějí přitom nikomu brát možnost porodit v porodnici s veškerou lékařskou péčí a technickým zázemím.
Lékaři obhajující medicínsky vedený porod v nemocničním zařízení (tedy porod, který řídí lékař-porodník pomocí medikamentů, rutinních zásahů a pokynů) se z pochopitelných důvodů vyjadřují velmi důrazně proti porodům doma. Z výsledků metodicky kvalitních studií však jasně vyplývá, že porod doma je pro nízkorizikovou rodičku stejně bezpečný, jako porod ve zdravotnickém zařízení.

Zároveň jsou mimoklinické porody statisticky výrazně levnější. Ušetřené peníze by bylo možné investovat do jiných oblastí medicíny, kde budou využity mnohem účelněji. Další úspory by přinesla v zahraničí zcela běžná praxe odchodu domů už několik hodin po porodu, tzv. ambulantní porod, které se ale většina lékařů v ČR brání a argumentují vznikem životohrožujících komplikací u dítěte i matky.
Žádné statistky neuvádějí zvýšené riziko pro matku a dítě při brzkém odchodu z porodnice. Naopak, některé země, jako Spojné Království a Norsko, tuto praxi pro zdravé matky a novorozence zavedly plošně, z důvodu lepších podmínek adaptace novorozenců v domácím prostředí. Výzkumy také svědčí pro častější výskyt poporodní deprese u matek, rodících v nemocnicích.

Ačkoli tato fakta jsou již dlouhou dobu známa, žena, která si nyní porod doma zvolí, si musí péči porodní asistentky hradit ze svého a připravit se na to, že pokud bude nutný převoz do porodnice (dle evropských statistik ve 12-14% domácích porodů, většinou z důvodu nepostupujícího porodu nebo neodlučující se placenty), bude ona sama i její asistentka čelit výhrůžkám, obstrukcím a neochotě nemocničního personálu ke spolupráci. V zahraničí je ovšem naprosto běžné, že fyziologický porod je záležitostí porodní asistentky (ať už doma nebo v porodnici) a teprve komplikace řeší lékař. I některé osvícené české porodnice tímto způsobem pracují a podobný princip spolupráce znají nakonec i všichni čeští porodníci z okresních nemocnic, kteří složitější stavy převážejí na specializovaná pracoviště, což jim tam zcela jistě nikdo nevyčítá.

Některé sympatizantky přirozeného porodu pak chtějí své dítě přivést na svět v porodnici. Nezavrhují specializovanou lékařskou péči, naopak v případě problémů jsou za ni vděčny, stejně jako ostatní ženy rodící mimo nemocniční zařízení, avšak chtěly by se vyhnout rutinním, z hlediska zdravotního stavu neodůvodněným zákrokům, které jen zvyšují riziko komplikací. Kromě notoricky zmiňovaného klystýru a holení, které skutečně nejsou největším problémem fyziologických, leč medicínsky vedených porodů, jde třeba o rutinně podávané infuze oxytocinu za účelem urychlení porodu, protržení vaku blan nebo nástřih hráze. Tyto zákroky se v českých porodnicích rutinně provádějí i přesto, že Světová zdravotnická organizace je považuje u normálně probíhajícího porodu za jednoznačně škodlivé. Odmítnutí těchto rutinních zákroků se přitom často setkává s nevolí porodníků, zastrašováním a výhrůžkami. Dalším častým problémem, který má nepříznivý vliv na průběh porodu, je nedostatek svobody pohybu v průběhu porodu (zejména v I. době porodní) a nemožnost zvolit si spontánně porodní polohu.

V diskusi o směřování českého porodnictví odrážejí někteří porodníci argumenty pro přirozený porod vědomě lživými informacemi a manipulacemi. Za všechny uveďme například letitou a zcela absurdní legendu o sanitkách s mobilním operačním sálem, stojících před domy holandských domorodiček, kterými se odůvodňují vynikající výsledky tamních domácích porodů, nebo v jednom ze zmíněných článků uvedenou informaci o tom, že přirozeně rodící venkovanky si v minulosti přivodily taková zranění porodních cest, že přestaly být pro své manžele přitažlivé (pak je ovšem s podivem, že počaly a porodily ještě dalších šest či osm dětí).

Rodičky i porodní asistentky usilující o právo volby by si přály objektivní, férovou a partnerskou diskusi o českém porodnictví. Nechtějí čelit lžím, překrucování faktů a zastrašování z úst některých porodníků. Porod samotný považují za přirozený proces, který může až 90 % žen prožít bez zásahů a komplikací, pokud se cítí v bezpečí, mají k dispozici trpělivou a erudovanou porodní asistentku a nejsou nuceny podléhat rutinním zákrokům a nařízením. Jsou přesvědčeny, že za dítě nese odpovědnost matka a že je nehumánní ji od něj po porodu bezdůvodně oddělovat, jak se dnes v porodnicích běžně děje. Jsou informované, zodpovědné a rozhodnuté zajistit svým dětem co nejpříznivější a dle dostupných vědeckých informací nejbezpečnější způsob příchodu na svět – přirozený porod. Neupírají ostatním jejich vlastní rozhodnutí, pro sebe však chtějí svobodu volby a domnívají se, že ve svobodné zemi by ji po právu měly mít. Nic více, nic méně.

Podepsány
Adéla Klaczaková – studentka, Ing. Alžběta Košková- operations manager, Mgr. Michaela Mrowetz – klinická psycholožka, Mgr. Martina Josefová – učitelka – elementaristka, Markéta Martinková – studentka, Ing. Arlena König – vedoucí neziskové organizace, Mgr. Ludmila Kovářová – správce IT, Cizinka – cizí státní příslušnice, která si přeje zůstat v anonymitě, porodila jedno dítě v ČR v porodnici a druhé v porodním domě v SRN, Šárka Parkanová – zdravotní sestra, dula, Gabriela Chrastilová – spisovatelka, Jitka Blažková – asistentka ředitele, Mgr. Markéta Slunečková – Web Editor, Jolana Hamáková – administrativní pracovnice, Mgr. Markéta Pavlíková MSc. – statistička medicínských výzkumů, Ing. Bc. Blanka Nejedlá – stavební inženýrka, učitelka, Ing. Alžběta Košková- operations manager.

Další í informace, odkazy na odborné studie a jiné najdete na blogu Michaely Mrowetz (http://mrowetz.blog.respekt.cz/)