Náročný život s náročným dítětem

Zkušenější matky nejsou ve výhodě. Pokud už si žena zažila soužití s dítkem, jehož potřeby byly víceméně standardizované a odpovídaly tabulkám v moudrých publikacích, může být překvapení z narození miminka, které zavile odmítá všechny strategie utišení, ještě větší a umocněné srovnáním s „normálním“ sourozencem.

Kde je chyba?

Někdy mezi druhou a třetí hodinou ranní, s mozkem utlumeným spánkovou deprivací a s unaveným svalstvem, důkladně protřepaným celonočním pohupováním na míči a potřásáním miminka v náručí, si může maminka tohoto zvláštního tvorečka klást otázku: „Kde jsem udělala chybu?“

Pro rodiče nespavých, dráždivých a neutišitelných miminek máme jednu dobrou a jednu ještě lepší zprávu. První: Není to vaše chyba – jen se vám narodilo náročné dítě. A druhá: Vyroste z toho!

Prospívá, ale není spokojené

Existují děti, které jsou zdravé, dobře prospívají a nemají žádné závažné fyzické či psychické problémy, a přesto odmítají spokojeně broukat v postýlce. Jsou to děti, na které se téměř bojíte sáhnout, protože každá vaše manipulace spustí jekot ne nepodobný zvuku cirkulárky, ale které se zároveň bojíte odložit z náruče, protože na jakýkoliv náznak separace reagují tak, že se cirkulárka změní v lodní sirénu. Jsou to děti, které tři hodiny uspáváte a ony se vám za vaše úsilí odmění patnácti minutami trhavého povrchního spánku, ze kterého okamžitě přejdou do stavu plné pohotovosti, pokud se pokusíte proplížit k toaletě nebo si snad dovolíte upadnout do konejšivé náruče bezvědomí.

Jak je uspokojit?

Většina exemplářů tohoto dětského druhu vyžaduje nošení, kojení, pohupování, potřásání, uklidňování a stimulaci přinejmenším třiadvacet hodin denně. Jenže tělesná schránka rodiče ani jeho psychická výbava obvykle nebývá takové zátěži přizpůsobena. Velmi záhy tedy začíná šťastný majitel dráždivého dítěte hledat číslo do blázince, linkový spoj na druhý konec světa či aspoň jednu příčetnou radu, která by skutečně fungovala.

Základní manuál přežití pro majitele náročných dětí:

1. Nesrovnávejte se s ostatními
   To, že vaše kamarádka porodila miminko, které spí dvacet hodin denně a dobu bdění tráví tím, že se roztomile usmívá, není důvod k pocitům méněcennosti. Mateřství není soutěž a především rodiče náročných dětí by se měli držet stranou od „kočárkových závodů“. Pokud vám sousedka vypráví, kolik toho mezi kojením stihne, přejte jí to, ale nenechte se vyvést z míry. Berte to třeba tak, že žádný člověk nedostane naloženo víc, než zvládne. Buďte hrdí na to, že toho zvládnete tolik.
2. Buďte trpěliví
   Zní to jako hraběcí rada, ale věřte tomu, že nic netrvá věčně. Z náročných miminek se sice většinou stávají náročná batolátka, ale ve školním věku už většinou můžete pozorovat, že se díky vaší lásce a podpoře váš náročný potomek proměnil v sebevědomého a citlivého jedince.
3. Buďte chápaví
   I když se vyčerpanému rodiči do mysli občas vloudí myšlenka, že ten malý uřvánek to snad dělá schválně, vězte, že nedělá. Za zvýšenou dráždivostí (pokud jsme vyloučili zdravotní příčiny) většinou stojí temperament dítěte, dědičné dispozice (zeptejte se rodičů, zda jste byli klidná miminka), ale třeba i porodní a poporodní trauma (raná separace miminka). Za nic z toho vaše dítě nemůže.
4. Myslete sami na sebe
   I když byste pro svého uvřískaného potomka udělali cokoliv, nebo byste aspoň udělali cokoliv, aby mlčel, nezapomínejte na svoje potřeby. Pečujte sami o sebe i o svůj vztah k partnerovi. Pro rodiče náročného dítěte je velmi důležité udržovat se v psychické kondici.
5. Největším odborníkem na dítě je jeho vlastní rodič
   Vyslechněte si rady odborníků, přátel či prarodičů, ale řiďte se především vlastním citem a svou rodičovskou intuicí. Nikdo nezná vaše miminko tak dobře jako vy.
6. Milujte ho
   Mějte svoje náročné dítě rádi takové, jaké je. Intenzivní, přecitlivělé, vyčerpávající, nepředvídatelné a neuspokojitelné. Nechtějte ho měnit. Je to úžasný originál, který vás brzy překvapí tím, že i díky vaší podpoře a lásce promění z nespokojené malé larvičky v zářivého barevného motýla.

Náročné dítě jako životní výzva

Moje první dcera se narodila jako typické náročné dítě a společně jsme proplakaly první rok jejího života. U druhé dcery jsem už coby poučená matka dělala vše proto, aby byla spokojená. Vyvarovala jsem se stresu v těhotenství, rodila jsem v klidném prostředí, od začátku jsem měla miminko stále u sebe. Výsledek? Historie se opakovala a druhá dcera byla téměř stejně uřvaná jako ta první (s tím rozdílem, že byla sebevědomější čili řvala ještě hlasitěji). Když jsem si v slzách stěžovala kamarádce, že tentokrát jsem udělala všechno správně, a stejně mám dítě, které sabotuje jakoukoliv moji snahu je uklidnit, odvětila mi s úsměvem: „A napadlo tě, že kdybys to všechno nedělala, bylo by to ještě horší?“

Někdy, bez ohledu na to, co jste očekávali, a bez ohledu na to, jak moc jste se připravili, vám osud postaví do cesty výzvu. Je jen na vás, jak se této výzvy chopíte. Můžete ji brát jako břemeno navíc. Anebo jako cestu, díky které se naučíte něco nového. Možná vám přibude pár šedivých vlasů, vrásek a nervový tik, ale také se třeba naučíte větší trpělivosti a pochopení ke zvláštnostem těch druhých.
Možná se naučíte brát své náročné dítě jako průvodce, který vás touto cestou provede.