Na slovíčko NE zapomeňme

„Když řeknu – neseďte, co po vás vlastně chci? Máte si lehnout, dřepnout, vstát?“ říká psycholožka PHDr. Tamara Cenková a pokračuje: „Je to podobné, jako když vám řeknu: představte si nekoně. Co si pod tím máme představit?

A takové příkazy dáváme dětem, když jim něco zakazujeme. Pokud si přejeme, aby dítěte dělalo něco jiného, než právě předvádí, měli bychom mu říct, co vlastně chceme, aby udělalo. Pokud si nepřeji, aby dítě netahalo kočku za ocas, řeknu mu, že kočky se hladí anebo se jim dává třeba pamlsek,“ dodává.

Možnost volby

Naučit se vypouštět z rodičovského slovníku zákazy vyžaduje hodně přemýšlení. Záporky mají stejný efekt, jako když říkáme musíš-nesmíš. Místo rozkazů nabídněme možnost volby.

„Jsem zastánkyní výchovy, která vede k samostatnému rozhodování,“ zdůrazňuje dr. Cenková.

„U malých dětí začínáme tím, že jim dáváme možnost volby v maličkostech: chceš sýr nebo jogurt, jablko nebo švestku, chceš modré nebo žluté tričko? Tímto způsobem zároveň učíme děti přijímat odpovědnost za svá rozhodnutí. A o to v životě vlastně jde.“

Jak nahradit NE

Existuje řada možností, čím zákaz „NE“ nahradit. „Děti většinou přestanou stále se opakující „Ne!“ dříve nebo později vnímat. Musíte ho zopakovat třeba desetkrát, než zabere,“ potvrzuje i psycholožka Roni Leiderman, proděkanka floridské univerzity.

Ať už se slovíčkem „ne“ snažíte dítě uchránit od nějakého nebezpečí nebo ho učíte rozlišovat „dobré“ od „špatného“, zkuste říkat něco účinnějšího, než pořád dokola totéž slovo, doporučuje.

Jak to udělat?

Zkuste dát svému pokynu pozitivnější nádech – je pravděpodobné, že dítě bude reagovat také pozitivněji.

Když dítě něco tvoří na podlaze a všude patlá barvy, raději mu pomozte dát pod ně staré noviny. Bude tak opět moci něco udělat místo toho, aby něco muselo přestat dělat.

Když potřebujete rychle zasáhnout, aby se dítěti něco nestalo, je přímé upozornění jako „Pozor!“ nebo „Horké!“ lepší než nefungující „Ne“.

Nabízejte možnosti

Dítě v předškolním věku si chce připadat nezávislé a samostatné. Takže až bude příště škemrat před obědem o bonbón, tak ze sebe nevypusťte jen suché odmítnutí, ale dejte mu vybrat mezi pár kuličkami vína a plátky jablka.

Nebo ho nechte vybrat, který druh sladkosti bude chtít – po jídle.

Když bude mít nesmyslné nápady s oblékáním typu „plavky v prosinci“, dejte mu každé ráno na výběr mezi dvěma přijatelnými alternativami. Možná z vašich návrhů nebude úplně nadšené, ale nakonec se je naučí přijímat.

Odveďte pozornost jinam

Odvedení pozornosti nebo změna tématu je trik, který platí na malé děti stejně jako na předškoláky. Když se holčičce při nákupu zalíbí nějaká panenka, kterou ale nemáte zrovna v plánu pořizovat, můžete upoutat její pozornost něčím jiným, zajímavým – třeba jí ukázat, jak se něco hezky odráží v zrcadle nebo se jí zeptejte, „Co si dneska dáme k obědu?“ Když budete mít v tašce její hračku nebo svačinku, nabídněte jí to.

Vyhněte se pokušení. Starší děti už mohou tyto prvoplánové „triky“ občas prohlédnout a proto je potřeba někdy jednat více na rovinu. Takže řekněte na rovinu: „S touhle panenkou si hrát nemůžeme, ale můžeme se zkusit podívat na tohle natahovací autíčko.“

Raději „ano“

Když to půjde, vyhýbejte se s předškolním dítětem situacím, ve kterých byste museli často reagovat slovem „ne“. Raději si vyberte prostředí z tohoto hlediska bezpečnější, které umožní dítěti dobrodružství i rozvíjení zvědavosti, aniž by hrozilo, že se mu skutečně může něco stát.

Vaše domácnost by měla být cíleně uzpůsobená dětské všetečnosti. Nebezpečné nebo hodnotné věci by měly být zcela mimo jejich dosah.

Válku si vybírejte

Nakupování s předškolákem se dá zvládnout celkem snadno, pokud uděláte několik předběžných opatření:

•  Nakupovat do velkého centra jeďte tehdy, když je dítě odpočaté, a nepřehánějte to – hodinka dvě v obchoďáku bohatě stačí.
•  Malých přestupků si nevšímejte. Život nabízí nepřeberné množství příležitostí, které se dají využít k učení poslušnosti. Nemusíte hledat žádné navíc.
•  Když se dítě cachtá v louži a už se vracíte z procházky domů, proč ho v tom nenechat? Když si chce lehnout v převleku za princeznu, o co jde?

Samozřejmě se nemůžete vyhnout úplně všem situací a občas „ne“ budete muset říci. Ale život vám oběma usnadní, když budete moci častěji říkat „ano“ a situace s „ne“ omezíte na minimum.

Pamatujte si toto rodičovské zaklínadlo: Války si vybírejte (jinými slovy – zvažte, kdy to za to stojí). Podporujte dětský smysl pro dobrodružství, zábavu a objevování, kdykoliv to půjde. Když je dítě v bezpečí a vy nejste nuceni říci „ne“, nechte věci plynout.

Nepřehlédněte:

Často dítěti říkáte nelez tam, nekřič, nesedej si – a dítě nic? Pochopitelně, zákaz ho nemotivuje, je třeba místo něho nabídnout jinou akci. Když tahá kočku za ocas, řeknu: „Kočky se hladí.“

Stále se opakující „Ne“ přestane dítě vnímat. Když potřebujete rychle zasáhnout, je přímé upozornění jako „Pozor!“, nebo „Pálí!“ lepší než „Ne“.

Zdroj: Alternatives to „No!“ (ages 3 to 4)

by Karen Miles

Reviewed by the BabyCenter Medical Advisory Board