MUDr. Martin Gregora: Separace je zbytečná a škodí kojení!

Povinné očkování ano, nebo ne?

Horká otázka posledních let: Jaký máte názor na povinné očkování? Přijde-li do vaší ordinace maminka s tím, že chce své dítě nechat očkovat podle zkráceného schématu očkovacího kalendáře, jaká bude vaše reakce?
„Takové maminky mám v ordinaci. Nejprve vysvětluji potřebnost očkování, poté hledáme nejlepší oboustranně přijatelné řešení. A zatím jsme ho vždy našli!“

To jste se vyhnul přímé odpovědi. Zeptám se tedy jinak. Máte dceru. Podle kterého očkovacího schématu je očkovaná?
„Podle klasického. Navíc dostala vakcínu proti rotavirům, klíštěti, i proti meningokokovi. Všechny tyto nemoci znám ze své praxe a vím, jak mohou mé dítě poznamenat. Ano, řeknete, že nežádoucí reakce může dítě poznamenat také, ale pravděpodobnost, že dítě nepřežije meningokokovou sepsi, je asi milionkrát větší, než že bude mít těžkou postvakcinační reakci.“

Maminky se nás v redakci často ptají, proč nejrozšířenější hexavakcína obsahuje očkovací látku proti hepatitidě B, která je přenosná pouze krví nebo sexuálním stykem. Onemocnění je to jistě závažné, ale neohrožuje bezprostředně malé děti spíše žloutenka typu A?
„O tom, zda se bude v následujících letech očkovat hexavakcína, nebo jen penta, tedy bez hepatitidy B, můžeme spekulovat. Vakcinologie je krásná v tom, že se neustále vyvíjí. S tím se mění i očkovací schémata. Žloutenka typu A je nyní na vzestupu, co se výskytu týče.

Při nástupu do kolektivu je dobré zvážit, zda toto očkování dítěti nepodat. Je ale také fakt, že žloutenka typu A proběhne obvykle bez následků (na rozdíl od typu B).“

Dobře, je ale nutné očkovat děti bezprostředně po narození, když šance, že by se mohly nakazit, je prakticky nulová? Nebylo by lepší očkovat později a nezatěžovat zbytečně čerstvě narozený organismus? Nebo je nějaký jiný důvod, že se musí hepatitida B očkovat takhle brzy?
„Šance, že se novorozenec nebo neočkovaný kojenec nakazí, je bohužel mnohem větší, než si myslíte. Statistiky mluví jasně. V době, kdy se kvůli nezahojenému ramínku po očkování proti TBC odkládala hexavakcína, jsme v České republice zaznamenali úmrtí malého kojence na pertussi (černý kašel).

I přestože jsou dnes děti do roku věku naočkovány proti 7–8 nemocem, je jejich celková antigenní zátěž 50x menší, než byla zátěž dětí očkovaných před třiceti lety. Vývoj vakcín totiž urazil obrovský kus cesty. Jsou podstatně šetrnější.

Antigenní zátěž imunitního systému dítěte v podobě očkování je v porovnání s přirozenou antigenní zátěží, tedy s tím, s čím se musí kojenec vyrovnat při kolonizaci jeho sliznic a kožního krytu, minimální. Proti hepatitidě typu B je možné očkovat samostatně později. Může to být alternativa k dnes klasickému schématu.

Doporučuje se u nedonošených dětí. Z praktického pohledu je ale výhodné podat zdravému kojenci tuto složku v hexavakcíně.“

Neztrácí se původní idea a není nahrazována snahou o zisky velkých farmaceutických firem za každou cenu?
„Původní idea se neztrácí, ale výroba vakcín je samozřejmě obrovský byznys. Jenomže byznys můžeme vidět za vším.“

Přirozený porod v porodnici

Ve vaší knize Čekáme děťátko je kapitola Porod bez násilí. Co považujete za důležité či nedostatečné v porodnictví?
„Kapitolu porod bez násilí napsal prof. Aleš Roztočil a zaměřil se v ní na vývoj porodnictví z pohledu, řekl bych, humanizace. Nejsem porodník, abych hodnotil, co je v porodnictví dostatečné a co ne.

Máte-li na mysli porody doma, ty kapitola neřeší. Porody doma vycházejí z upřednostnění vlastního komfortu před zdravotním rizikem svým i novorozence. Novorozenec se stává rukojmím matky.

Na domácí porody jsem v otázce opravdu nemyslela. Projekt PPP – Přirozený porod v porodnici, se snaží o hlavně zlepšení přístupu k matkám, k respektování jejich potřeb a přání v porodnicích. Asi jste byl u porodu své dcery? Jak jste vnímal její narození a přístup personálu k vaší paní z pohledu otce – nikoli zdravotníka? Proběhlo vše podle vašich představ?
„Projekt PPP nelze než podpořit. U porodu jsem nebyl, protože se vše časově zkomplikovalo, žádali si mě ve sněmovně a nedalo se vypárovat. U porodu syna jsem byl a také jsem si ho hned po porodu ošetřil. Můj pohled je tedy profesně ovlivněn.

Ze zkušenosti vím, že matky až na výjimky poměrně dobře vnímají péči porodních asistentek a kritičtěji péči novorozeneckých sester. Jako dětský lékař se ale musím sester zastat. Jejich role je obtížná. Ne každá maminka vítá, když jí sestra sahá na prsa a radí jí, jak má správně přikládat novorozence.

Když vezmeme v potaz nároky, jaké se na zdravotní sestru kladou, a jejich finanční ocenění, pak mám někdy dojem, že požadavky společnosti by dokázala splnit jen sestra řádová, třeba boromejka. Vysvětlete mi, proč se do této profese mladé dívky nehrnou?“

Čtěte dále

• Velká láska vzniká u mámy na kůži
• Podpora rané vazby po porodu císařským řezem
• Kdy přestřihnout pupeční šňůru?

Problém separace po porodu

Mnoho porodníků stále bagatelizuje problém separace matek a novorozenců. Jejich obligátním rčením je, že jsme byli všichni v novorozeneckém věku odděleni od svých matek a také jsme přežili. Jak se na tento problém díváte vy jako pediatr?
„Já znám mnoho z tohoto pohledu osvícených porodníků včetně mého otce, emeritního primáře, kteří vždy prosazovali a prosazují co nejtěsnější kontakt matky a dítěte. Má-li dítě dobře prospívat a má-li být dlouho a bez problému kojeno, není jiná cesta, než že bude s matkou hned, jak to po porodu půjde.

Separaci přežije, jako jsme ji přežili my, ale je zbytečná a kojení škodí. Proč se kodrcat v žebřiňáku, když můžeme jet polstrovaným kočárem!“

Jaké jsou podle vás největší rezervy českých pediatrů?
„V komunikaci s rodiči a v ochotě sloužit svým pacientům i mimo vymezenou pracovní dobu.“

Není tohle spíš problém konkrétních lidí než systému?
„Samozřejmě. Ale otázka, kdo se postará o dítě mimo pracovní dobu, tedy kdo bude sloužit pohotovost a za jakých podmínek, to už je problém celého systému.“