Monika ve 37. tt: Návrat prvního trimestru

Foto z aletiéru Fotopromě.cz

Sice nemám permanentní kocovinu, jako tomu bylo na začátku těhotenství, ale žáha mě pálí slušně. Džus, který jsem před nedávnem mohla na litry, zůstává netknutý v ledničce stejně tak jako čokoláda nebo voda s citronem. Zase je tu nezvané pálení žáhy.

Nejen pálení žáhy, ale i emoce zase o sobě daly vědět. Normálně se dokážu rozbrečet i v metru. Jen tak. Bezdůvodně. Prostě jen proto, že… Vlastně ani nevím proč. Kdyby mě aspoň rozplakala reklama na plenky nebo video s chudinkou jednoploutvou želvou, ale já prostě brečím bezdůvodně.

I když taky ne vždycky. Myslím, že bych poslední týdny těhotenství zvládala mnohem líp, kdyby nebyla ta šílená vedra. Nic jiného mi v podstatě nevadí. Nedávno jsem byla celý den šíleně utahaná, na odpolední spánek nebyl čas, tak jsem si šla lehnout asi až v deset večer. Vyčerpaná, grogy, ale i po sprše celkem upocená. Manželovi se spát ještě nechtělo. V podstatě nikomu. Pod oknem mi halekali lidi, co šli z hospody nebo z koupaliště, vedle hrála hlasitá hudba… No prostě spát se nedalo. Asi o půlnoci jsem se rozbrečela s totálním pocitem bezmoci, že strašně chci spát, ale nemůžu. Ve chvíli, kdy mi manžel donesl už několikátý chladný ručník na hlavu a nohy, trošku jsem se uklidnila. Jenže se vzbudilo Piškotě a uspořádalo v bříšku party. Pomohla až uklidňující ruka tatínka a kolem druhé ráno jsme konečně obě spaly. Ale teda moc příjemná noc to nebyla.

Vrací se i trocha té vyplašenosti. Ze začátku těhotenství jsem se o sebe a mimčo hrozně bála. Teď je to v podstatě zpátky. S tím mým bříškem se někde „protáhnout“ už fakt nejde, tak mám pořád pocit, že je někdo moc blízko a bouchne mě do břicha.

Můj styl: Na všechno je času dost… už moc nezabírá. Bříško mám jak velký meloun a už mě čekají jen kontroly v porodnici. To už je známka toho, že asi zas tolik toho času není.

Na kontroly do porodnice jsem se docela těšila. Hlavně že se něco dozvím. Minule měla malá jen 2,2 kg a měla by prý mít cca 2,6 kg. Ale podle doktorky to už je hodně hrubý odhad. V porodnici mi toho moc navíc neřekli. Jen zkontrolovali mně a s malou půjdeme na monitory příští týden. Je lepší tedy u svého doktora zůstat co nejdéle. V porodnici to už jde jak na běžícím páse, zvlášť v letošním velmi silném roce.

Čtěte také:

• Kouzla pro snazší porod a poporodní hojení
• Videa porodu: přirozeně, sekcí i alternativně
• Jak si připravit porodní plán

Blbost týdne

Tohle není ani tak blbost jako neznalost. Když jsem byla na kontrole v porodnici, tak jsem se měla zvážit, a i když mám teď pocit, že ve vedrech jím hrozně málo a spíš zdravě, přibrala jsem za týden přes kilo. Vyděšeně jsem slezla z váhy, nahlásila hodnotu sestřičce a ona hned: „Papáme melouna, že?“ Hned jsem si vzpomněla skoro na čtvrtku červené dobroty, kterou jsem spořádala večer předtím místo večeře. „No… trochu…,“ vykoktala jsem. „To se pak nesmíte divit, že přibíráte kilo týdně. Zadržujete vodu.“

Přiznám se, že to mě vůbec nenapadlo. V domnění, že melounem a dalším ovocem dělám pro sebe i pro Piškotě to nejlepší, jsem do sebe v podstatě v horku nic jiného necpala. Ještě také hodně vody, abych měla dost tekutin. Jenže on to zas tak dobrý nápad nebyl. Takže to, po čem se normálně hubne, potom se v těhotenství přibírá. Doufám, že získaná kila dám brzo dolů a ručička na váze se nebude blížit hodnotě těhotného hrocha.

Monika právě prožila 37. týden těhotenství. Vy také? Chcete vědět, co se v tomto týdnu děje s vaším tělem?