Monika ve 29. tt: Třetí trimestr je záhul a bude hůř
TĚHULKA LIVE! MONIKA Říká se, že druhý trimestr je procházka růžovou zahradou. To můžu potvrdit. Bříško pomalu roste, mimčo občas kopne a je klid. Myslím, že je to takový odpočinek předtím, co pro těhotné připraví třetí trimestr. A to jsem teprve na jeho začátku.
Zdroj: archiv redakce
Foto z ateliéru Fotopromě.cz
Záda bolí jak po několika hodinách boxu
Věděla jsem, že s těžknutím mě i Piškota budu tahat větší zátěž, ale že ta bolest zad už na počátku třetího trimestru bude taková, to jsem netušila. Myslím, že za to může špatné sezení, které mimo těhotenství způsobí jen malou bolest zad, ale těhotná se z toho dostává týden. Takhle mi asi dal zabrat kurz kojení, na který jsem se rozhodla jít. Seděly jsme tři hodiny na zemi a moje páteř to asi nějak nedala. Už se to ale začíná zlepšovat. Každopádně kam se hrabe několikahodinový trénink krav magy nebo boxu.
Kurz kojení: Proč vlastně
Předporodní kurz speciálně o kojení a o vázání šátků mi doporučila kamarádka, která má už skoro roční holčičku. Proč ale na kurz jít mě přesvědčila jiná kamarádka. Už sice také má cca měsíční holčičku, ale těhotenství brala tak nějak na pohodu jako já. Sama měla po porodu problémy s kojením a říkala, že by jí takový předporodní seminář určitě pomohl. Proto mě její věta: „Kdybych o takovém kurzu věděla před porodem, určitě bych na něj šla,“ donutila se na kurz přihlásit a zaplatit 550 korun.
Kurz byl určitě zajímavý. Je pravda, že každý řeší porod, ale co bude dál, to už se člověk zas až tak nedozví. Nejvíc se mi líbilo samopřisátí miminka. Mimčo si po porodu (nebo i později) dáte na hrudník a ono si samo najde bradavku a začne sát. Když si najdete nějaká videa, vypadá to hrozně roztomile. Určitě mi pomohlo vyzkoušet si s panenkou různé polohy u kojení a jak se vyvarovat častým chybám. Něco ale pro mě bylo až moc alternativní. Například nenechat sestry, aby po porodu mimčo omyly, že se olíže samo, už bylo na mě trochu moc. Stejně tak si nejsem jistá spaním miminka s námi v posteli, nepoužívání lahviček, dudlíků a kojením třeba i do pěti let. Na druhou stranu se mi opravdu líbilo vázání šátků a doporučovaný kontakt kůži na kůži. Další obrovskou výhodou pro mě určitě je, že kdybych měla nějaké problémy s kojením, vím, komu mám zavolat nebo napsat o cennou radu.
Někdo říká, že jít na takový kurz před porodem je úplně zbytečné. Ale aspoň mám představu, co a jak, kdyby sestry v porodnici neměly čas mi poradit. Mám pocit, že za ty cca dva měsíce všechno zapomenu a stejně nebudu vědět, co dělat, takže kontakt na laktační poradkyni se možná bude hodit.
Čtěte také:
- Jak vybrat předporodní kurz
- Koupání novorozence po porodu: Ano nebo ne?
- Bonding – láska na první dotek
Piškot kope a mele sebou. Asi mejdan
Už nevím, co tam Piškot vyvádí, ale občas je sranda jen pozorovat bříško, jak se vlní a nadouvá. Někdy žďuchne tak, že mám pocit, že i já jsem se na pohovce posunula o půl metru. Největší mejdan asi pořádal, když jsem si dala letos poprvé meloun. Na uklidnění nezabíral ani manžel, který většinou dá ruku na bříško a Piškotek se uklidní.
Zatím je to stále celkem sranda. Tedy až na ta záda. Snažím se cvičit protahování a posilování pánevního dna skoro každý den, ale ne vždy to zabere. Každopádně mimčo to uspí a mám pocit, že skákání na balonu se mu nebo jí dokonce líbí.
Blbost týdne
Když jsem si vymyslela tuhle „rubriku“, říkala jsem si, že jsem si na sebe upletla bič a jestli budu mít opravdu každý týden co psát. Nevím, jestli naštěstí, ale zatím se mi vždy nějaká pitomost povede. Tento týden jsem si musela sice počkat až do soboty, ale zdařilo se. : -)
Sobota byla náročná a na odpočinek nebyl čas. Do toho jsem ještě roztřídila a nafotila hromadu oblečků, co jsem dostala od švagrové, uvařila, zacvičila si a odpoledne už nás čekal takový výlet. Večer jsem padla tak vyčerpaná do postele, že jsem si zapomněla sundat náušnice. Měla jsem takové ty pecky, které při ležení na boku opravdu tlačí. Po chvíli jsem se probudila, sundala s vypětím všech sil z ucha objekt mého nepohodlí a s náušnicí v ruce znovu usnula. Ranní hledání zapadlé malé pecičky mezi matrací a polštáři bylo opravdu náročné. Ale tak se člověk aspoň nenudí. Náušnici jsem asi po půlhodině našla, takže to byla jen ztráta času, nikoli šperku.
