Moje cesta k hypnóze – zpověď psycholožky

První setkání s hypnózou

Když jsme na vysoké škole probírali hypnózu, lehce jsem se tomu vysmívala. Pan profesor řekl, že si zkusíme jen takový lehký skupinový hypnotický trans. Protože jsem byla vždycky remcavá, pan profesor mi v hypnotickém transu vložil sugesci, že po tomto lehkém hypnotickém transu budu muset vstát a rozsvítit světlo v učebně. Všichni jsme se z toho stavu probrali. Věděla jsem, že to byla sugesce, tak jsem tak seděla a začala se různě kroutit. Šilo se mnou celé tělo. Všichni na mě koukali, protože bylo řečeno, že Tamara vstane a rozsvítí. Říkala jsem: „Já vím, že jste mi to říkal. Já to vím. Ale neudělám to.“ Sugesce však byla tak silná, že jsem to nakonec nevydržela, vstala jsem a rozsvítila světlo.

Druhé setkání s hypnózou

I pak jsem měla po určitou dobu pochybnosti. Nicméně jsem absolvovala semináře u předního odborníka na Ericksonovskou hypnózu, u docenta Jiřího Zíky.

Potvrdila jsem si, že jsem velmi hypnabilní člověk. Pan docent mě zhypnotizoval a zase dal jednoduchou sugesci: „Tamaro, když řeknu hlouběji a hlouběji, budeš okamžitě v transu.“ Bezvadně to fungovalo, takže bychom s tím číslem mohli v pohodě vystupovat… Pan docent se na mě podíval a řekl: „Tamaro, hlouběji a hlouběji,“ a pink, byla jsem v hypnotickém transu. Dokonale jsem fungovala na jeho hlas.

„Jednou nám pan docent promítal film o tom, jak prováděl hypnózu a zas tam bylo to jeho: „…hlouběji a hlouběji…“. Ve filmu pokračoval dál hypnotický trans a bylo tam o tom, že jedeme v tramvaji a držíme se nahoře a drkotá to s námi. A teď nikdo jiný než já na to nereagoval. Všichni se dívali a jen já jsem se držela a jela tramvají. Pan docent v učebně nebyl, odjel na pár hodin pryč a všichni byli zděšení, co se stane, když já tam budu dvě tři hodiny stát a pojedu drkotající tramvají. Naštěstí ve filmu bylo odpočítávání – takové to klasické, s kterým hypnóza pracuje, takže jsem se i přes tu obrazovku, protože jsem reagovala na jeho hlas, z hypnotického transu dostala“.

Třetí, divoké setkání

Na dalším semináři nás opět docent Zíka uváděl ve skupině do hypnotického stavu: „Probrala jsem se a posadila se s tím, že to budu pozorovat. Trochu jsem pozapomněla, že dobře funguji na jeho hlas. Takže došlo ke zvláštní věci, že jsem vlastně úplně nevstoupila do transu a úplně jsem z něj nevystoupila. Byla jsem taková „napůl“.

Všichni vstoupili do hypnotického transu a vystoupili z něj a já nic. Bylo to docela dílo… byla jsem pořád jakoby v polospánku. Prožila jsem neskutečný týden naprosto šílených stavů. Ve smyslu, že jsem byla nervózní. Můj muž z toho byl naprosto vyřízený. Zavolala jsem pana docenta, on mi řekl, že jsem to vydržela opravdu dlouho… a abych za ním přišla. Uvedl mě zpátky do hypnotického transu a pak mě z něho vyvedl.

Tyhle tři zkušenosti byly zásadní v tom, že hypnoterapeut by si měl něčím takovým projít, aby věděl, jaké následky to má, když se něco neudělá dobře. Případně jaké následky na psychice může mít, když člověk nespolupracuje, nenechá se uvést do hypnotického transu.