Mluvte sami se sebou aneb co dokáže arteterapie

Vždyť každý můžeme dát čas od času průchod svým pocitům skrze tvorbu a tak se o sobě víc dozvědět. Vždy to stojí za to.

Arteterapie je velmi zjednodušeně léčba obrazem s využitím jakéhokoliv výtvarného vyjádření naší osobnosti. Tvořivost a tvůrčí potenciál dřímá v každém z nás a aktivní použití tvůrčích sil má ozdravnou schopnost.

Sama metoda však nemusí sloužit jen při řešení velkých traumat a psychických patologií. Může být odrazovým můstkem k pochopení našich skrytých popudů a tendencí, k lepšímu poznání sebe sama.

Co dokáže obrázek?
„Maluj, co se ti vybaví, když se řekne – matka a dítě“, bylo zadání pro účastníky nedávného tvořivého víkendu. Mohli si na něm vyzkoušet, co všechno dokáže arteterapie.

Autorka obrázku, jak nám sama sdělila, se snažila vyjádřit „řetězení generací“:

• Duhový kroužek vlevo dole představuje její babičku, kterou nikdy nepoznala, největší kruh je její „máma, a její oko je takové ustarané a unavené, ale maminkovské“.
• Ze spojnice dvou prvních kruhů alias babička – maminka tryská krev (autorka upřesňuje : „je to jako děloha, skrze kterou se předává život a dosahuje přes kapky krve až ke třetímu kruhu – ke mně“).
• Jako důležitý prvek vnímá v obrázku symboliku ruky – matčina ruka chrání a pečuje.
• Žluto-oranžové šipky naznačují střety a spory, které mezi sebou rodiče a dospívající lidé chtě nechtě mají.
• Červená ústa v kruhu si autorka interpretuje jako „spojitost s výživou matky, ale zároveň je v tom i nějaké okřikování, vyvazování se, které je někdy spojeno s agresivitou…vzdorem“.

Jak se dostat hlouběji?

Perfektně podaným vysvětlením své kresby si autorka znesnadňuje napojení na přístupovou cestu k obsahům a vazbám na své nevědomí. Zdá se, jako by měla vše jasně a dopředu rozmyšlené, jako by vždy uměla racionálně poskládat prvky svého dílka do vzájemných vazeb.

To také potvrzuje výběr techniky – kresba suchým pastelem je technika, kterou můžeme tvořit dokonalé efekty bez velkého vlivu náhody – máme vše pod kontrolou. Také symbolika barev a umístění v prostoru mohou arteterapeutovi leccos napovědět o prožitcích, které se v procesu tvorby dostavují mnohdy intenzivněji, než jak jsme v běžném životě zvyklí.

Na uvedeném obrázku je kompozice vystavěna z oblých (ženských) tvarů do progresivní úhlopříčky – autorka vnímá přenos ženství z generace na generaci jako přirozený, ničím neomezený jev, který má pozitivní směr. Arteterapeut si tu může například všimnout některé další symboliky – očí (víme o sobě, sledujeme se), zarudlých očí u obou (byl tehdy čas zvýšených konfliktů, co je na jejich vzájemném vztahu bolestné?), ruka matky – nad to, co uvedla autorka, působí ještě jako ruka vyžadující, chtivá, nárokující (a to ještě zdůrazňuje čistá žlutá barva, ve které se nalézá – tyto nároky jsou přeneseny na budoucího potomka – barevnost se opakuje i u posledního prázdného kroužku), stejná barevnost obou kruhů („jaká matka, taká Katka“ – jak toto na autorku působí?), vše posazeno do modré atmosféry péče, ale i zabrzděných emocí apod.

Tyto další nápady lze nabídnout autorce jako alternativu jejího pojetí skutečnosti. Důležitá je pak její reakce.

Zahoďte zábrany a vdechněte svým prožitkům tvar

Budete tak více mluvit sami se sebou, se svým moudrým a hluboko uloženým druhým já. Vždyť výtvarný projev a tvorba vůbec umí propojovat vědomé s nevědomým, vytahovat věci skryté a schované. To nám dokáže přinášet radost, posouvat nás, ale dokonce i léčit.

Naše psychika má dokonalou „arteterapeutickou“ schopnost – každý z nás tvoří ve spánku své vlastní obrazy – naše sny jsou často malým uměleckým dílem a nahlédnutím do skrytých oblastí našeho já. 

Psychologové vycházejí z předpokladu, že mnoho vrstev naší psychiky, které byly vytlačeny do nevědomí, si v něm žijí svým vlastním životem, a někdy nám mohou pěkně „zavařit“. Tvorba a výtvarná exprese má především schopnost propojovat vědomé s nevědomým, vytahovat skrze dílo ztracené a skryté „ze sklepa na denní světlo“. A snažit se mu porozumět.