Miminko pláče. Co s tím?

Existují jakési rámcové instrukce, které však také neplatí beze zbytku (např. prý novorozenec spí až dvacet hodin denně – hahaha). V zásadě lze říci, že každý novorozenec je již od počátku svébytným jedincem se specifickými potřebami a přáními. Hned od počátku zaznamenáte, že existují dva základní provozní moduly – pláč a nepláč (což mezi námi znamená nejspíše spánek). Jedna z nejstarších psychologických škol říká, že děti jsou zcela řízeny touhou po uspokojování svých přání. A musí to tak být, jinak by nepřežily. My dospělí jsme řízeni stejným principem, ale většinu svých přání musíme potlačit, abychom nepopřeli svou účast ve společenství civilizovaných lidí.

Iritující pláč

Dítěti dlouho trvá, než si uvědomí fakt, že on a jeho matka jsou dvě rozdílné osoby. Dítě si myslí, že jakákoliv nepohoda – od bolesti bříška až po nedostatečný kontakt – je odstranitelná ihned, a dává to také najevo. Jinými slovy dětský pláč je projevem, který má vám, rodičům, sdělit, že se děje něco nepříjemného a máte s tím něco dělat.

Mluvíme-li o novorozencích, je pláč vždy prosbou o pomoc, vždycky znamená totéž – něco je špatně, zjisti co a odstraň to. Jako takový je dětský pláč nutný, i když často nesmírně rozčilující. Abychom si rozuměli, dětský pláč MUSÍ být iritující, tak to příroda zařídila, protože vás motivuje k tomu jej odstranit. Kdyby dítě místo pláče vydávalo andělské zvonění, vaše úsilí o nápravu jeho stavu bude minimální a jednou by to mohlo špatně dopadnout.

Příčiny pláče

V pozdějších vývojových stadiích je pláč pokusem o prosazení se, ale v té době (kolem 18 měsíce věku dítěte) jste již rodič-mazák a dokážete odlišit pláč signalizující nepohodu či problém od pláče, kterým si vás váš potomek podmaňuje a snaží se dosáhnout svého.

Nicméně zpět k jádru věci. Pokud se vaše novorozeně rozpláče, nezbývá než postupovat metodou pokus–omyl:

• Má hlad (eventuálně žízeň, u novorozenců je to jedno, obzvlášť jsou-li kojeni)?
• Chce spát?
• Nechce spát?
• Chce nosit?
• Bolí ho bříško?
• Začaly růst zuby?
• Nemá teplotu?

A tak dále a tak podobně. Možností je nekonečná řada a je nutné, abyste se učili rozeznávat, jaká je aktuální potřeba dítěte. Jsou chvíle, kdy je třeba nechat dítě trochu vyplakat, jako například chce-li se nosit a vy dojdete k závěru, že to není nezbytné. I tak je ale dobré se zamyslet nad tím, jestli mu nechybí vaše teplo a pocit bezpečí.

Co s tím?

Doporučuji zaujmout k pláči co nejrealističtější postoj. Vždy, když dítě začne plakat, nebojte se konfrontovat se se svými pocity – zpočátku se bezmoc většinou mění na krajně lhostejné a nepřátelské pocity. To je v pořádku, je na vás, abyste se naučili je zvládat. Velmi k tomu pomáhá vědomí toho, co se s dítětem děje. Například uložíte-li milého potomka do postýlky ke spánku a on začne ječet jak na lesy, je dobré si lehnout k němu a prostě počkat, až se unaví. A musíte počítat s tím, že to může trvat i delší dobu (ne abyste ho nechali řvát tři hodiny, to by znamenalo, že opravdu unavené není a měli byste svůj postoj přehodnotit).

Suma sumárum dětský pláč je jednou z nezbytných „radostí“ rodičovství a je na vás, abyste se s ním naučili co nejrychleji zacházet.