Mimi LIVE! Toby (9): Už vyhlížíme nevěstu

Milí čtenáři,

za chvilku se nám blíží dovolená v Čechách a první let domů spolu s Tobym. Na první návštěvu rodiny jsme jeli autem, ale to bylo v době, kdy Toby ještě hodně spinkal přes den, a tak nám skoro celou cestu prospal. Nyní už je trošku akčnější, tak jsme zvolili jako dopravní prostředek letadlo. Už teď přemýšlím, jak to uděláme s jídlem pro malého na palubu, zjišťuji, co si můžeme a nemůžeme vzít. Držte nám palce, ať to všechno dobře dopadne. Budeme vás informovat, jak to proběhlo. Máte zkušenosti s cestováním letadlem s malými dětmi.

Toby tu měl minulý týden opět novou chůvu – svoji kmotřičku, moji pražskou kamarádku Míšu. Tedy omotal si ji okamžitě kolem prstu. Pořád se na ni smál a občas si hrál na stydlivého – klopil oči. Tobíšek také ukázal Míše, jak umí krásně povídat a nebo jaké to je, když se mu celý den nechce spát. Stihly jsme spolu i zajít na večeři, zatímco taťka doma hlídal. Když jsme přišly domů, našly jsme zoufalého Michela s ubrečeným Tobym v náručí. Říkal, že docela dost plakal a nebyl moc spokojený. Toby vyměnil pláč za úsměv v okamžiku, kdy jsem ho vzala do náručí. Najednou byl veselý, jako by se nic nedělo. A i na Michela házel plno úsměvů!

Během víkendu jsme byli pozváni na odpolední zahradní party na přivítání měsíční holčičky. Elien byla malinká a neuvěřitelně rozkošná. Když jsem si ji chovala, měla jsem pocit, že snad nic neváží. Je to neuvěřitelné, jaký je rozdíl mezi dětmi, které jsou pár měsíců od sebe! Tobymu to ale na návštěvě také moc slušelo, měl na sobě košili s letním potiskem a džíny… chtěla jsem ho pěkně obléknout, protože první dojem je důležitý. A kdo ví, třeba je to jeho budoucí přítelkyně.

Měli jsme opět zážitky s „naší“ babi – tím myslím Michelovu 92letou městskou babičku. Říkám městská, protože já mám vesnickou. Zatímco moje babička je ta v zástěře, šátku, co má o víkendu pravidelně napečeno, Michelova městská babi se líčí, nosí zásadně šaty, na krku perly a bez návštěvy kadeřníka nevyjde na ulici. Babi si měla nechat udělat nový občanský průkaz. Přeci jen se jí nechtělo stát frontu na městském úřadě, tak tento úkol delegovala na svou sestřenici (která je mimochodem asi o 5 let mladší než ona). Dala jí potřebné papíry, fotku a poslala ji na úřad. Fotka – to byl právě ten kámen úrazu. Dala jí totiž fotografii z roku 1982!!! Třicet let starou! Na městském úřadě to samozřejmě odmítli, babi nejdříve protestovala, že jim žádnou fotku, kde je „stará“, nedá. Pak se ale nechala přemluvit, že kdybychom ji vzali my (tím je myšleno – Michel, já a hlavně Toby) k fotografovi, vyfotí se a laskavě svolí, aby měla na občanském průkazu aktuální fotku.

V posledních týdnech si babi pravidelně vymýšlela nákupy, které musí nutně uskutečnit s námi a nakonec se to protáhlo na celodenní výlet s obědem a kafíčkem.

S Tobym zkoušíme pořád nové a nové příkrmy a zjistila jsem, že nejoblíbenější kombinace je hruška a broskev. Každý večer přemýšlím, co mu mám uvařit na další den. Je to docela dřina vymýšlet jídelníček nejen pro nás, ale ještě další pro Tobyho. Chci zkoušet různé variance, tak vařím na páře, mixuji, kombinuji… A Toby je můj pokusný králík. Když naposledy chutnal jeden z mých ovocných výtvorů, Michel, řekl, že bych klidně mohla dělat porce dvě, protože mu to také chutná. Ale kdepak – taťka má zuby, tak ať si své ovoce pěkně rozkouše sám.

Mějte se krásně a příště z Čech opět na napsanou!

Gábina

Fotografie: Fotoprome.cz – ateliér dětské a rodinné fotografie