Mimi LIVE! Toby (3): Sám sexy s kočárkem

Milí čtenáři,

můj přítel se mi právě svěřil, že se zřejmě stává atraktivním pro jiné ženy právě proto, že je otcem malého miminka. 🙂

Poslala jsem oba své „muže“ v neděli na trh, abych mohla doma uklidit. Michel mi hned po návratu oznámil, že být sám s kočárkem je opravdové lákadlo pro nezadané dámy. Oba moji kluci ale byli opravdu hodní a z trhu mi přinesli velkou kytici ke Dni matek – k mému prvnímu Dni matek, který mohu sama slavit. Také bych ráda dala kytičku své mamince, ale bohužel to mám trochu z ruky. Budeme si to muset vynahradit příští týden, až budeme na návštěvě v Čechách.

Jak jsem již zmiňovala, mluvíme na Tobyho s přítelem každý svým mateřským jazykem. Momentálně převažuje čeština, protože samozřejmě trávím s malým více času já. Z Michela se ale každý večer stává pozorný posluchač, a když si s Tobískem povídáme, opakuje po mně. Už ovládá výrazy jako miláčku nebo broučku a nejvíce ho zaujalo, když jsem oslovovala Tobíska „ty moje prdolinko“. Říkal, že mu to zní jako „ty moje pralinko“. 🙂 Pralinka asi těžko, ale bonbónek by to mohl být!

Protože se na pár dní vyjasnilo nebe i nad Belgií, strávili jsme sobotu ve městě. Zašli jsme společně na nákupy a pozdní oběd. Koupili jsme něco i pro Tobyho – ergonomické nosítko. Líbí se mi nošení dětí v šátku, ale protože Toby není žádný drobeček, chtěli jsme něco, co nám vydrží déle a budeme to moci používat na naše výlety. Nosítko je dobrým kompromisem a vezeme si ho i na naši návštěvu do Čech. Snad se v něm bude Tobískovi líbit.

Přiznávám se, že se domů na rodinu moc těším, ale zároveň se cestování s miminkem děsím. Cesta nám většinou trvá 9 až 10 hodin, a to je únavné i pro dospělého. Proto budeme často zastavovat, abychom protáhli tělíčko. Zastavíme se i v Německu u mé tety, která už se těší, že Tobyho uvidí. Držte nám palce, ať to zvládneme. Máte zkušenosti s cestováním s takto malým miminkem?

Ještě jsem vám chtěla povědět o další návštěvě u organizace „Dítě a rodina“. Kromě obvyklého měření a vážení nás čekalo také očkování. Vše proběhlo v pořádku, a než se Toby rozkoukal, bylo po všem. Zdravotní sestřička se mě jako obvykle ptala, jestli je vše v pořádku, jak často krmíme a jak dlouho Toby spinká. Po pravdě jsem řekla, že Toby jí každých čtyři pět hodin, a to i v noci. Sestřička mě trochu zaskočila, když řekla, že téměř šestikilové miminko by mělo vydržet spát 6 až 7 hodin během noci bez krmení. Paní doktorka mi ale naopak tvrdila, že je naprosto normální, když dvouměsíční dítě jí během noci. Nevím, jak to má být podle tabulek, ale Toby krásně prospívá, přibírá na váze přímo ukázkově a je šťastný. Jak často krmíte vy své miminko a kdy si myslíte, že je na čase přestat s nočním krmením?

Mějte se krásně a příště opět na napsanou!

Gábina