Mimi LIVE! Toby (23): Trable s jeslemi

S GÁBINOU MŮŽETE DISKUTOVAT NA JEJÍM DISKUSNÍM FÓRU

NA FOTOGRAFIE SE MŮŽETE PODÍVAT V TOBYHO SOUKROMÉ FOTOGALERII

Toby tráví v jesličkách dva dny v týdnu. Ale v posledních týdnech (možná lépe řečeno měsících) se mu tam nelíbí. Zažívám každé pondělí a úterý ráno to samé – zoufalý pláč, jeho ručičky mě nechtějí pustit. Tobísek pláče většinu dne. Je to vážně nápor na psychiku. Už se mi dokonce stalo, že jsem Tobyho předala do jesliček, sedla do auta a tam se rozbrečela. Pořád přemýšlím, jak to řešit, co udělat. Toby je ještě malý na to, aby mi pověděl, proč se mu v jesličkách nelíbí. U prarodičů, kde tráví jeden den v týdnu je absolutně v pohodě. Nejspíš proto, že mu patří všechna jejich pozornost. Na druhou stranu v jesličkách má děti, které má hrozně rád. Mám teorii, proč se mu v jesličkách nelíbí…. Je ve skupině příliš malých dětí. Skupina, kam teď Toby patří je od 3 měsíců do roka a půl. Když ho jdu odpoledne vyzvednout, je kolikrát obklopen jen miminky. Ptali jsme se v jesličkách, jestli by nemohl byt přesunut do skupiny větších – chodících – dětí. Ale z důvodu bezpečnosti prý nemůže… Tolik tedy moje teorie, že Toby nemá v jesličkách moc co dělat.

Tím začala moje otázka – co můžu s touto situaci dělat. Nemůžu přestat pracovat, už teď mám zkrácený úvazek. Také – popravdě řečeno – jako cizinka jsem šťastná, že vůbec nějakou práci mám. Další možnost – změnit jesličky… v našem městě nemožné. Situace s jesličkama je tu příšerná. Poptávka převyšuje nabídku. Naše jesličky jsou 12 km od našeho domu a já jsem presto šťastná, že vůbec nějaké máme. Z 25 jesliček, kam jsme se přihlásili, jsme dostali jen jednu pozitivní odpověď. A tak vyvstala další možnost – chůva nebo au-pair. Au-pair- dívka, která s vámi žije pod jednou střechou… do toho se mi nechce. Mám ráda své soukromí. Vydala jsem se na průzkum ohledně chůvy. Po dvou dnech můj průzkum bohužel skončil. A to v momentě, kdy jsme začali probírat finanční stránku věci. I když se mi přihlásili studentky, požadovali za hlídání 8-12 eur na hodinu… No, je jednoduché si spočítat, kolik vyjde chůva na dva dny v týdnu, potažmo na měsíc. A tím se kruh uzavřel – my vlastně nemáme možnost volby. A musíme se jen vypořádat se situací takovou jaká je. Asi jsem optimista. Doufám, že se to v jesličkách zlepší… Příští týden, kdy nás čeká opět den v jesličkách, budou Tobyho narozeniny. Chci, aby se mnou jel ráno i Michel… chci, aby viděl, co se děje, jak Toby reaguje. A chci, abychom si v jesličkách promluvili s personálem a snažili se tu situaci řešit…

A teď k jinému tématu – narozeninám. První narozeniny! O víkendu nás čeká oslava s belgickou částí rodiny. Tu oslavu už plánuju dlouho… co přichystám za občerstvení, jak vyzdobím obývák, co koupíme za dárek, jaký upeču dort… Plánuju, že zajedu do „balonkového“ obchodu a nechám mu nafouknout veliký balon v podobě Mickey Mouse, toho má Toby rád. Jsou to přece první narozeniny mého syna. Udělala bych pro něj cokoliv. O jeho narozeninách obzvláště. A – vypadá to, že nejsem jediná. Během minulé návštěvy u tchýně jsem pochopila, ze ona by pro něj také udělala cokoliv… ptala se pekaře, jestli může upéct dort, koupila svíčky na dort a plánuje návštěvu balonkového obchodu. Když jsem tohle všechno slyšela, musela jsem být chvilku sama, abych tohle všechno rozdýchala. Nakonec jsem jen řekla, že dort upeču já. Balonky půjdeme nejspíš koupit spolu… Vím, že to vše myslí dobře, ale jen bych uvítala, kdyby nejdřív prodiskutovala její plány se mnou nebo s Michelem. Nečekala jsem, že někdo jiný bude plánovat oslavu mého syna. Někdy si přeji, aby měli Michelovy nebo moji rodiče víc vnoučat, aby ta pozornost soustředěná na Tobyho, trosku povolila.

Mějte se krásně!
Gábina