Mimi LIVE! Toby (21): Zakázané ovoce

S GÁBINOU MŮŽETE DISKUTOVAT NA JEJÍM DISKUSNÍM FÓRU

NA FOTOGRAFIE SE MŮŽETE PODÍVAT V TOBYHO SOUKROMÉ FOTOGALERII

Toby je vážně raubíř. Kouká mu to z očí, jak by řekl můj taťka. Byli jsme spolu na návštěvě u jedné české maminky se 14měsíčním chlapečkem. Toby nejdřív snědl svou ovocnou přesnídávku a pak ještě polovinu svačiny svého malého kamaráda. Také hned objevil, že se za televizí skrývají kabely a začal je vytahovat. Poté si všiml bezdrátového telefonu. Za chvíli šel kramařit do police s knížkami. Myslím, že začíná pomalu rozumět slůvku „ne“. Už moc dobře ví, že nějaké věci nesmí. Což ovšem neznamená, že by je nedělal. Ale když se například blíží ke krabici s papírovými kapesníčky, obrací se s úsměvem na mě a kroutí přitom hlavou. Zastaví se a čeká, co já na to. Také zakroutím hlavou a opakuju „ne, ne, ne“… Znova následuje úsměv, krouceni hlavičkou… a pak začne tahat kapesníky a házet je kolem sebe. V horším případě jíst. Vypadá to, že Toby začíná poznávat, jak chutná zakázané ovoce.

Kolegyně v práci připravuje svou 2,5letou dcerku na nástup do školky. V paměti mi utkvěly dvě věci, které se mi tady na mateřské škole příliš nezamlouvají. První – děti si nosí svačiny. Nemají teplé obědy. Je to něco, na co jsem si musela zvyknout i já sama, když jsem přišla do Belgie. Jedno teplé jídlo denně sice je, ale je to většinou večeře. A když jsem v neděli jedla k obědu chleba, s tím, že si pak uvaříme něco k večeři, v duchu jsem si říkala, že tohle snad doma v Čechách nemůžu ani říct! Neděle a chleba! No, snažím se trošku naši rodinu „počeštit“ a v neděli dělám polévku, hlavni jídlo a ještě peču. Nějak jsem odběhla od té školky… Zadruhé – děti ve školce po obědě nespí. Hned se mi chtělo uvnitř křičet, že je to všechno nějak moc rychle, nějak moc brzo. Do jesliček od tří měsíců, ráno vstávat a mít povinnosti a pak od dvou a půl roku žádný spánek během dne. Zkratka – prodělala jsem další kulturní šok.

V únoru zavítáme na pár dní do Čech a právě jsme se dozvěděli, že v tu dobu bude u nás na vesnici maškarní bál. Tobyho první. A teď jen vymyslet, co vyrobíme za masku! Nejsem zastáncem kupovaných masek. Přijde mi, že to ztrácí své kouzlo… jen koupit, obléct, hop, po dvou hodinách je dokonáno a kostým končí ve skříni. Já si do teď pamatuju, jak jsme se sestřenkami šly za mouky. Já byla polohrubá! Chci, aby měl Toby také takové vzpomínky. Takže jakékoliv nápady na nějaký pěkný kostým pro ročního kluka uvítám!

Závěrem bych s vámi chtěla rozebrat vlasy. Váhám, váhám, jestli nechám Tobíska ostříhat. Moje sestra je kadeřnice, takže je jasný, kdo by se tohoto úkolu zhostil. Ale… Toby má pořád ještě ty hezké dětské kudrlinky, které drží až do doby, než si Toby vezme čepici a podobně. Pak se z kudrlinek stává chaos na hlavě. Když ho nechám ostříhat (i když si neumím představit, jak by to technicky proběhlo), přijde zřejmě o své kudrlinky. Na druhou stranu to nemůžu přece odkládat donekonečna. Takže nevím, nevím…

Mějte se krásně, vaše nerozhodná Gábina