Mimi LIVE! Toby (12): Bílá čárka

Milí čtenáři,

Začala bych slovy: Když se daří, tak se daří… Původně jsem myslela, že vám budu psát o tom, jak jsme našli u Tobíska první zoubek nebo jak jsme šli jíst mušle do fotbalové kantýny… Místo toho ale začnu tím, co se událo během posledních třech dní….

Víkend u nás proběhl skvěle… trochu se to pokazilo až v neděli večer. Nejdřív jsem naměřila Tobymu teplotu. Přikládala jsem to zoubkům, dala mu sirup na sražení teploty a vzala ho do ložnice, že si budeme chvíli povídat a hrát než usne. V tu chvíli jsem zezdola uslyšela obrovskou ránu a za chvíli Michelův výkřik. Utíkala jsem dolů a první, co jsem viděla, byl Michel, který klečel na všech čtyřech a pod ním kaluž krve! Hned mi vysvětlil, co se stalo… Máme doma skleněné dveře, Michel je zavřel, zapomněl na to a pak to do nich plnou parou napálil. Výsledkem byl zlomený nos. Kamarád ho odvezl do nemocnice, kde mu nos srovnali do původní pozice.

Ráno jsme zjistili, že Toby má stále teplotu, takže nepřicházelo v úvahu, abychom ho dali do jesliček. Zůstala jsem s ním doma a viděla, že je čím dál unavenější a rozmrzelejší. K večeru se Tobyho teplota přehoupla přes 39 stupňů, tak jsme volali naší pediatričce, co máme dělat. Řekla, ať skočíme do lékárny pro Nurofen a ráno ihned přijdeme k ní do ordinace. Dali jsme Nurofen, ale čekala nás noc plná pláče a teplota se stále pohybovala kolem 39,5 stupňů. Nikdy jsem se o nikoho takhle nebála. Skoro celou noc jsem nespala, Toby usnul jen u mě v náručí, a to vždy jen na pár minut a opět se probouzel s pláčem. Nemohla jsem se dočkat rána a toho, až bude takhle noc za námi. Dětská lékařka diagnostikovala Tobymu zánět v pravém uchu a dostali jsme recept na antibiotika. Už delší dobu se potýkal s rýmou a kašlem a nakonec to vše vyvrcholilo zánětem. Ještě ten den jsme naměřili teplotu přes 40 stupňů Celsia, ale další noc už začala antibiotika působit a my se konečně všichni alespoň trošku vyspali. Pro tento týden tedy žádné jesličky, ale rozmazlování u prarodičů a dostatek spánku během dne.

A teď bych se možná mohla vrátit k Tobyho prvnímu zoubku. Všimla jsem si té tenké bílé čárky, když jsme byli na procházce ve městě. Hned jsem to oznamovala Michelovi a nezapomněla mu říct, že podle české tradice by mi měl něco koupit, protože jsem to byla já, kdo našel první zub. Michel se na to nějak netvářil a myslím, že české tradice zřejmě dodržovat nebude. Znáte a dodržujete tuto tradici?

Také jsme Tobymu koupili golfky, protože do kočárku s korbou už se nám nevejde. Korba nám tedy vydržela přesně půl roku. Golfky si ale hned oblíbil, protože vidí vše kolem sebe. Na procházce městem byl naprosto spokojený, a když usnul, sklopili jsme kočárek do ležící pozice a Toby si dopřál dvě hodiny spánku. Na čerstvém vzduchu se to holt spí lépe!

Mějte se krásně a příště opět na napsanou!

Gábina

Fotografie: Fotoprome.cz – ateliér dětské a rodinné fotografie