Mimi LIVE! Toby (1): Šestinedělí na houpačce

Příběh prvního roku života malého Tobyho se bude střídat s povídáním o dvojčatech Kubovi a Šimonovi, se kterými se můžete seznámit příští týden – 4. května. Každý pátek na Babywebu sledujte, jak naši malí hrdinové porostou a jaké pokroky udělají, než sfouknou první svíčku na narozeninovém dortu.

Zdravíme všechny čtenáře,

používám množné číslo, protože tento článek už není jen o mně, ale především o našem malém pokladu. Toby se narodil 10. března 2012 jako naše první miminko. Z porodního sálu jsme si nesli drobečka s mírami 52 cm a 3 765 kg. Tím naše dobrodružství začalo. 🙂

Nejsme ale obyčejná rodina, Toby je tak trochu mezinárodní miminko. Tatínek Tobyho je Belgičan a společně všichni tři žijeme v malém městečku v centru Belgie.

Za pár dní nám končí šestinedělí a mně připadá, že se s Tobískem známe už léta. První týdny doma plynuly jak voda v neustálém koloči – přebalit, nakrmit, odříhnout, spinkat. Ale musím říct, že Toby je zlaté miminko! Krásně spinká, pláče, jen když má opravdu hlad nebo ho něco trápí. Mohla bych si klidně podle času na krmení řídit hodinky. Každé čtyři hodiny se pravidelně ozve nejdříve slabé brumlání, a pokud nejsem dost rychlá a „nezacpu mu ústa mlíčkem“, následuje pláč, který pracovně nazývám „ovečka“. Přesně tak, tělíčko má jak králíček a pláče jako ovečka.

Zatímco pro Tobyho byly první týdny života bez velkých změn, pro mě samotnou bylo šestinedělí jedním velkým překvapením. Když mi kolegyně z práce říkala, že první týdny po porodu proplakala, v duchu jsem si říkala, že já to takhle rozhodně mít nebudu. Jak jsem se mýlila! Zejména první dny mě rozbrečela každá maličkost a někdy k pláči ani nemusel být důvod! Stačilo, že paní na městském úřadě se něco nelíbilo a potřebovala zavolat svého nadřízeného…, a moje reakce? Oči mi začaly vlhnout a za chvíli mi po tvářích tekly slzy. Toto období už je naštěstí za mnou. 🙂

Také jsem naivně počítala s tím, že během šesti týdnů po porodu se vše vrátí do původního stavu, co se týče mého těla. Nemluvím o váze, protože ta se kupodivu během prvních tří týdnů do původního stavu vrátila, ale o mé pokožce na hrudníku, která je plná pupínků. Na konci těhotenství jsem začala mít problém s akné. Nikdy předtím jsem s něčím takovým neměla ani tu nejmenší zkušenost a netrpělivě čekám, kdy vše zmizí.

Sečteno a podtrženo, mé šestinedělí bylo jak na houpačce. Někdy jsem si připadala jak superžena, která si jednou rukou nanáší řasenku a druhou přidržuje dudlík Tobymu u pusinky, a jindy jsem zoufale hledala čas, abych vyndala prádlo z pračky.

Jsem moc ráda, že mohu být součástí projektu Mimi LIVE! a těším se příště opět na napsanou!

A co na to tatínek Michel?

Mít dítě je opravdu úžasné! Cítíte se nesmírně šťastni a máte plno energie. Najednou je to malé miminko nejdůležitější věc ve vašem životě a chcete pro něj to nejlepší. Můžete se na něj dívat hodiny a hodiny…, rádi ho držíte, líbáte. Já osobně cítím určitou hrdost, že ho mám. A zároveň mnohem víc zodpovědnosti.

Někdy přemýšlím o budoucnosti. Jaké to bude hrát si s ním nebo jet na dovolenou? Kdo z něj vyroste a jak bude vypadat? Které vlastnosti bude mít po mně a které po mé přítelkyni? Všechno poznáme v následujících letech a já už se na to těším.

Den, kdy jsme přijeli z nemocnice s Tobym v náruči, byl velmi speciální. V tu chvíli to opravdu začalo. Jak to vše zvládneme? Ale nakonec se stejně přizpůsobíte docela rychle a najdete způsob, jak vše zařídit – pro miminko a s miminkem.

Gábina, Michel a Tobísek