Mimi LIVE! Josífek: Pletu si na sebe bič!

Zeleninky, masíčko? Bříško bolí

Čím víc Josífek baští zeleninovo-masové přesnídávky, tím víc ho pak bolí bříško. Zpozorovala jsem, že pár hodin potom, co si dá pár lžiček, je neklidný, prohýbá se, kroutí se. Asi mu ty příkrmy moc nesedí. Ale co s tím? Vysadit a začít později? Náš doktor říkal, že s příkrmy určitě začít po šestém měsíci a co nejdříve zařadit i maso, aby nebyl chudokrevný. Tak snad časem se to zlepší a na to opravdové jídlo si zvykne. Koneckonců, jinak si to představit neumím!

Čajíček, jupíí

Už jsem malému také zkusila dát čaj z hrníčku s nasazovacím pítkem. Nejprve nechápal, k čemu to je dobré, ale nakonec na to přišel a něco málo se i napil. Většinou však pítko okusoval a měl z toho ohromnou zábavu. Jak měl pusu od ucha k uchu, čaj mu vytékal koutky.

Banánek, kašička – ee

Krom zeleninky už Josífek ochutnal i rozmačkaný banán a na dobrou noc kaši. Ani jedno mu ale dvakrát nejelo. Na banán se tvářil, jako by byl jedovatý a kaši v pusince převaloval tak dlouho, až jí většinu vyplival. Naučil se taky při jídle prskat. To mám pak jídlo všude, i ve vlasech.

Nespavec

Jak už jsem vám psala v minulých dílech, náš malý prďolka nikdy nebyl velký spáč. Usíná většinou přímo u prsu nebo ho musím ke spánku alespoň uhoupat. To se mu pak klíží očička, až je nakonec zavře. Občas ještě koutkem oka zkontroluje, jestli jsem pořád na dohled, a pak spokojeně usne. Možná si říkáte, že si na sebe šiju bič, ale ono mi kolikrát nic jiného skutečně nezbývá. Když potřebuji, aby usnul, tak než abych poslouchala srdceryvný pláč, raději ho párkrát pohoupu a on slastně usne. Celkově mi ale přijde, že spí málo. Přes den si dá tak dvakrát půl hodinku a má vyspáno. Dneska jsem ho zkusila dát spát do ložnice, aby měl větší klid a zabralo to. Spal celou hodinu! Pak ale usnul až večer v šest jako obvykle.

Flamendr

A v noci? To kojím plus mínus po dvou hodinách. V poslední době se v noci vzbudí a než rozsvítím, je na bříšku a vítá mě. To by ani nevadilo, kdyby po nakojení spokojeně usnul. To on ale ne! Nabumbá se, pak se najednou odtrhne a začne se rozhlížet po pokoji. Prso potom naopak rázně odmítá, prohne se do oblouku a vzteká se. A co já teď?

Zkusím ho pohoupat v náručí, ale pak se neubráním, abych si neřekla: No nejsem přece blázen, abych tu houpala Pepíčka v půl druhé ráno, když se mu stejně nechce spát. Tak ho dám zpátky do postýlky a nechám ho tam chvíli si švitořit. Během okamžiku se ale otočí na bříško (v tom už je mistr) a začne se na mne usmívat, nebo plakat – podle nálady. I kdybych ho chtěla nechat v postýlce se provztekat ke spánku, tak nemůžu, protože by hrozilo, že probudí sestřičku. Není nad to, uspávat v noci dvě děti najednou! Zvlášť, když má Pepa zrovna noční. Když se vzbudí hodně brzy ráno, vezmu ho někdy dolů do obýváku, kde si spolu lehneme na gauč a já mám jistotu, že nevzbudíme zbytek rodiny.

Není to zkrátka jednoduché. Jaké triky na maminkovské ponocování máte vy? Za každou radu budu vděčná.

Vaše Iva

Jsme „taková normální rodinka“ Stuchlíků: já Iva (27), můj muž Josef (30), dcerka Stázinka (2) a náš malý-velký Josífek (* 21. 1. 2010).