Mimi LIVE! Josífek: Mám nový pohled na svět

Je tu jaro – a alergie

Ještě spící se v posteli převracím a už mě lechtá v nose. Ozývá se totiž moje stará dobrá alergie na pyly. Ach jo. Svědění očí, kýchání a lechtání v nose mě teď pronásleduje doslova na každém kroku. Mám sice léky, které tlumí alergické reakce, ale nechce se mi je brát, dokud nebude nejhůře. Myslím si, že určitě nějaká složka léků přechází do mateřského mléka, což nechci a tak raději trpím.

Doufám, že alergii nezdědí děti, podle doktora je tu čtyřicet procent šance, že ji budou mít. No uvidíme, nic než čekat se stejně nedá. Ale jednu věc jsem přece jen pro své děti udělala. Chci kojit co nejdéle, protože čím déle je dítě kojené, tím je menší riziko, že by bylo později alergické. Také jsem si letos už dala jahody. Naštěstí to dopadlo dobře a malý se neosypal 🙂

A co vy, spolumaminky-alergičky. Berete léky na alergii nebo raději ne?

Co tě děsí, Stázinko?

Je asi tak jedna hodina ráno, kojím malého, oba podřimujeme a v tom se ozve hrůzostrašný výkřik. Naše malá vykřikla tak hlasitě a tak děsivě, až mi ztuhla krev v žilách a přejel mráz po zádech. Pomalu jsem malého odložila do postýlky a šla se podívat za Stázinkou do pokojíčku. Jakmile mne uviděla, začala plakat a natahovat po mně ručičky. Pochovala jsem ji, položila zpátky do postýlky a přinesla mlíčko. Usnula. Přesto jsou naše noci od té doby děsivé.

Budí se nad ránem nebo ještě v noci s pláčem. Mlíčko nezabírá. Kope nohama, vzteká se a pláče. A tak končí u nás v posteli. Zhasnu a spíme. Ale včera ve tři ráno se zase vzbudila a nedovolila mi ani zhasnout lampičku. Hned začala plakat a ukazovat na „něco“ ke stropu, zorničky rozšířené, zrychleně dýchala. Žvatlala a snažila se asi popsat, co vidí, ale marně. Nerozuměla jsem jí ani slovo. Usnuly jsme až v šest ráno.

A tak dneska koupíme noční lampičku do zásuvky a nechám ji spát se světýlkem. Uvidíme, jestli to pomůže. Věřím, že děti mohou vnímat určité třeba i nadpřirozené věci , a že jsou vnímavější než my dospělí. Vzhledem k tomu, že má zítra Pepa noční a budeme tu samy, doufám spíše jen v její zlé sny a ne v duchy.

A co vy, spolumaminky? Bojí se také vaše dětičky v noci? Jak jste to vyřešily?

Hurá, hračky!

Sestavila jsem Josífkovi hrazdičku, na které jsou zavěšené různé hračky a chrastítka a tak si může aspoň trošku hrát. Většinou pozoruje jednotlivé hračky, občas jim věnuje úsměv nebo zamračení a nakonec si s nimi začne „povídat“. Někdy máchne ručkama a hračky se dotkne, jindy zase jen zaujatě pozoruje a čeká, co se bude dít.

Motivace je nejlepší způsob učení

Josífka dávám na bříško, aby si procvičoval „pasení koníčků“. Vždycky, když ho tak v postýlce uložím, jdeme si se Stázinkou před něho stoupnout a mluvíme na něj, povzbuzujeme ho, chrastíme chrastítky a zdravíme ho. Oběma dětem se to moc líbí a Stázinka má radost, že se přímo podílí na úspěchu svého mladšího brášky. Zjistili jsme také, že je náš Pepíček ve srovnání se sestřičkou v jejím věku mnohem komunikativnější a vnímavější. Asi se snaží, aby ségru brzo dohnal a mohli si spolu co nejdřív hrát.

Myslíte si, že se mladší sourozenec rychleji „učí“, rychleji se vyvíjí? Může být jeho motivací právě starší sourozenec?

Gynekologická prohlídka po šestinedělí stále čeká

To je věc, kterou jsem měla už dáááávno absolvovat, ale jaksi není čas. Však to také jistě znáte. Já vím, jsem ostuda, ale nic mě netrápí a tak prohlídku stále odkládám. Snad to v nejbližších dnech klapne a zajdu si tam. Už i proto, abych se domluvila s doktorem na antikoncepci vhodné při kojení.

Každé ráno, když se vzbudím, mě maminka vítá úsměvem a několikrát mi opakuje slovo AHOJ. A já, jelikož jí chci odpovědět, otevřu pusinku a vydávám alespoň AAAA. Má to úspěch. Maminka se na mě směje, povzbuzuje mne a já jí úsměv opětuji a zdravím ji svým AAA. Mám moc rád, když si se mnou povídají, ať je to kdokoliv. Úsměvy rozhodně nešetřím. Občas si ještě trošku popláču, ale to jen spíš, když nemůžu usnout. Přišel jsem ale na to, že když si přitisknu k tvářičce plínku, usíná se mi hned lépe. Jsem prostě mazel od přírody.

Rostu jako z vody, teda spíše ze smetany, protože se pyšním třemi bradičkami, faldíčky a bochánky na ručkách i nožičkách. Je na mně vidět, že se mám zkrátka moc dobře! :o)

Vaše maminka Mimi LIVE

Ivča

V pátek 16. dubna je Josífkovi jedenáct týdnů. Narodil se 21. ledna, tři týdny před termínem, ale má se o to více k světu.

Jsme „taková normální rodinka“ Stuchlíků: já Iva (26), můj muž Josef (29), dcerka Stázinka (1,5) a teď i malý Josífek (* 21. 1. 2010). Budeme se s vámi v projektu Mimi LIVE! dělit o naše radosti i starosti z prvního roku života našeho syna.