Mimi LIVE! Josífek: Herečka

Z velké holčičky zase miminko

Je to asi tak tři čtyři měsíce zpátky, kdy si malá sama od sebe začala říkat o nočník nebo chtěla na záchod s dětským nástavcem. Opravdu byla moc šikovná a já ji za to náležitě chválila. Vydrželo jí to ale sotva pár dnů. Jak rychle začala, tak rychle přestala. Přikládala jsem to celkovému útlumu během angíny. Nočníku se najednou začala vyhýbat a tak jsme ho odsunuli stranou. Takže jsem se na rozlučku s plínkami těšila zbytečně – tak jednoduché to nebude.

Plínka je hit

Zkoušela jsem jí plínky sebrat úplně a každou půl hodinku ji brát na WC, ale přesto udělala sem tam loužičku. Sama si dokonce zase řekla o plínku, na záchod se jí chodit nechtělo. A tak jsem to přestala lámat přes koleno. Teď si sem tam sama během dne řekne o nočník a dokonce i občas něco vyprodukuje, ale pak stejně chce plínku. Nevím, zda je to tím, že vidí plínky u malého nebo jestli se jí jen nechce. Jen doufám, že nebude chtít nosit plínky stejně dlouho jako Josífek!

Co mi radíte? Mám počkat nebo jí mám plínky prostě sebrat a už jí je nedávat, i když ona na nich bude trvat?

Moje, moje, moje!

Aby toho nebylo málo, z naší velké slečny, která by pro Pepíčka, když byl ještě v bříšku, udělala první poslední, se stala krkavčice lakomá. Kolikrát se Pepíček nemůže ani podívat nebo se jen přiblížit k jejím věcem jako je hrníček s čajem anebo hračka. No její hračka… V podstatě jsou teď všechny hračky jen její. I když jí to vysvětlujeme horem dolem, po dobrém a občas musíme i po zlém, stejně to nechápe nebo spíš nechce nebo nemůže pochopit. A tak to u nás vypadá tak, že kdykoliv si malý s něčím hraje, přijde Stázinka a sebere mu to.

Ne a ne pochopit

A zase jí marně vysvětluji, že ona má plno jiných hraček a tohle má zrovna Pepíček a ať mu to nechá. Ale ona ne a ne. Ba co víc, odnese z jeho dosahu všechny další hračky! Josífek se samozřejmě vždycky okamžitě rozpláče. Pak už musím rázně zdůraznit a několikrát opakovat, aby mu to vrátila, nakonec jí to v nejhorším případě musím z ruky vydolovat a dát to Pepíčkovi. Jen se ale otočím, sebere mu hračku znova. A je to tu nanovo. Malý pláče a „žaluje“ mi hned, jakmile mu Stázinka cokoliv vezme, takže vím přesně, která uhodila, i když jsem zrovna vedle v místnosti.

Jediné hájemství – postýlka

Pepíček si užije hrací hrazdičky už jen v postýlce. Odtamtud ho Stázinka nemůže vystrnadit, protože se tam nedostane. Jakmile dám ale Josífkovi hrazdičku na deku, hned je tam i ona. Někdy tam sice chvíli vydrží oba dva, ale Josífek z toho stejně nebývá dvakrát nadšený, protože přece jen deka je dost velká jen pro jednoho. Když odtamtud Stázinku odnesu, rozpláče se tak lítostivě, že rozbrečí i malého. Tak ji tam raději zase vrátím a odejdu s Pepíčkem hrát si jinam a malá je spokojená. Kouše kousátka a hraje si s chrastítky – jako miminko.

Opičí se i s jídlem

Stázinka nejen napodobuje Josífkův hlas, chce nosit plínky a hrát si s jeho hračkami, ale chce se jako on i krmit. Včera dokonce začala podobně jako Josífek i slintat! Na kojení naštěstí nikdy nežárlila, ale od té doby, co mu dávám příkrmy, může se přetrhnout, aby se mohla přidat. Dá si židličku vedle Pepíčkova lehátka, já krmím Josífka a Stázi sedí vedle něj a krmí sebe samu. Tváří se u toho, že jí to ohromně chutná, ale mám podezření, že to jí jen proto, aby jí to náhodou nesnědl Pepíček.

Jsou i výjimky

Abych malé nekřivdila: Někdy se stává, že když Josífek začne plakat, Stázinka mu sama od sebe nějakou jeho hračku přinese. Myslela jsem si, že boje o hračky nastanou, až bude Josífek tak okolo roku, ale to jsem se pěkně spletla. Snad to bude časem lepší, protože vám můžu upřímně říct, že je to někdy o nervy.

Trpí nedostatkem mé lásky?

Nemyslím si, že bych se malé dost nevěnovala. Jakmile Josífka uložím, jdeme si spolu třeba malovat nebo číst nebo se spolu mazlíme a hrajeme si. Nechci, aby si myslela, že ji teď mám míň ráda, když dávám lásku i malému. Přesto se však kolikrát stane, že chce pochovat jako mimi. Vždycky zaváhám, jestli v ní to miminkovské chování podporovat, ale nakonec nikdy neodolám. Vždy jí připomenu, že už je velká holka, pak ji ale pochovám „jako mimi“ a ona je šťastná.

Tak nevím. Co mám dělat? Nechat to být a čekat, jestli to přejde samo, nebo mám nějak zakročit. Pokud ano, tak jak?

Za všechny rady moc děkuji!

Vaše Iva

Jsme „taková normální rodinka“ Stuchlíků: já Iva (27), můj muž Josef (30), dcerka Stázinka (2) a náš malý-velký Josífek (* 21. 1. 2010). V projektu Mimi LIVE! se s vámi dělíme o naše radosti i starosti z prvního roku života našeho syna.