Mimi LIVE! Jonáš po roce: Jak se má?
Náhoda nás po čase svedla dohromady s Bárou, maminkou Jonáška, jehož příběhy coby Mimi LIVE! jste mohli na stránkách Babywebu před rokem sledovat. A jelikož jsme byli zvědaví, co se za minulý rok v životě Jonáška událo, požádali jsme Báru o krátké povídání. Pokud jste napnutí jako my, čtěte dál.
Zdravím vás, milé čtenářky i čtenáři BabyWebu,
ozývám se po roce s novinkami, jak se má bývalé „Mimi LIVE! Jonáš“. Právě mu byly 2 roky, takže to žádné mimi samozřejmě už dávno není. Je to veselý živý klučina, se kterým se opravdu nenudíme a hodně se nasmějeme, i když je to takový tvrdohlavý beránek.
Druhý rok života
Pokroky malého človíčka v prvním roce života jsou enormní a nejrychlejší, jaké kdy v jeho životě budou. Ale pro mě byl ten druhý rok neméně zajímavý. Vnímala jsem ho jako posun od hodně povinností k více legraci. U miminka občas nevíte, co ho trápí, protože se vyjadřuje jen pláčem. Ale jakmile přijdou pokroky v mluvení, tato bariéra postupně mizí. Pár měsíců po prvních narozeninách začal Jonášek používat víc a víc slov. Některá byla tak trochu jeho vlastní, třeba „mukaka“ byla motorka a semafor byl „máka“ (nezjistili jsme nikdy, jak to vzniklo). Postupně přidával další a další slova a zvládal stále delší. Dnes už se s ním dá krásně domluvit, i když k dokonalé řeči to má ještě v tomto věku daleko. Ostatně, poslechněte si sami:
Zážitky
Během uplynulého roku toho zažil Jonášek hodně. Zažil svou první noc bez rodičů u babičky a dnes už tam bez problémů může zůstat i pár dní. Začal sem tam chodit na den do školky, protože jsem začala trochu pracovat a moc ho to tam baví a těší se tam. Pořád má moc rád společnost jak dospělých, tak dětí. Taky třeba poprvé stál na lyžích nebo jel lanovkou.
Co (ne)má rád
Miluje všechno, co má kola. Poslední dobou se dobývá do aut na místo řidiče a chce, abychom ho nechali chvíli točit volantem a mačkat páčky. A to i do cizích… Miluje taky motorky a kdykoliv táta přijede na Vespě, musí mu nasadit helmu a posadit ho na ni. Občas si helmu a rukavice půjčuje a jezdí s nimi na své plastové motorce. Tu nedávno začal střídat s pořádným odrážedlem, kterému říká „kolo“. Rád taky jezdí s tátou na kole v sedačce a rád ťuká do notebooku nebo tabletu, těm oběma říká „buk“.
Ale ne všechno má Jonášek rád. Nesnáší stříhání a urputně se mu brání, nemá rád ani mytí vlasů a nerad se potápí, i když jinak vodu a koupání má v oblibě. Taky zatím většinou odmítá posadit se na nočník a spí jedině s dudlíkem, takže nás zanedlouho čeká odnaučování. Asi použijeme osvědčené „házení rybičkám“, však vody máme při našich procházkách dost na výběr!
Období vzdoru
Kolem druhého roku se u dětí většinou objevuje období vzdoru. Ano, už se objevilo i u Jonáška, a ačkoliv jsem s tím počítala, docela mě zaskočila intenzita záchvatů vzteku. Pár dní, když byl zrovna nemocný, dokonce provztekal velkou část dne. Propadala jsem pomalu depresi, jak tohle vydržíme třeba do tří let. Naštěstí intenzita polevila, vztekne se jen občas, což je celkem bez problémů zvládnutelné. Člověk se musí obrnit trpělivostí, a když k tomu dojde na veřejnosti, nic si nedělat z některých pohledů kolemjdoucích. Naštěstí se najdou i tací, kteří mají pochopení! Mámě s drobečkem válejícím se na chodníku po zemi se občas dostane i nečekané psychické podpory či rady ze zkušeností druhých. Třeba, jak říkávala moje máma: to by moje děti nikdy neudělaly.
Bacily
Ačkoliv ten uplynulý rok byl plný legrace, tak jedna věc nám radost nedělala – Jonášek byl bohužel dost často nemocný. Štědrý den jsme časně ráno započali na pohotovosti, byl to druhý zánět středního ucha a s ním padly i všechny vánoční rodinné návštěvy. Už měsíc předtím měl Jonda antibiotika na angínu, kterou jsme chytili i my, rodičové. V únoru měl další, když opět jedna z mnoha rým přešla v zánět středního ucha, pro změnu oboustranný. No a letošní zimní sezónu zakončil rozsáhlým zápalem plic. Mimochodem, věděli jste, že zápal plic je infekční nebo jste si jako já mysleli, že vznikne přechozením nachlazení?
Chytrolín
Postupně taky začínáme přecházet na jiný typ konverzace. Jonáškovi už nestačí věci pojmenovávat, i když se často ptá „co je to“ a ochotně po mně názvy opakuje jako opička. Možná, aby si je zapamatoval. Ale už se také zajímá o to, jak co funguje a proč se něco nějak děje. Je vidět, že o tom přemýšlí. A já se začínám docela těšit na obávané období neustálých otázek „Proč“.
Mějte se krásně a užívejte si svá miminka a batolátka. Uteče to, ani nevíte jak.
Bára
